Říjen 2010

Kůrovec na Šumavě

29. října 2010 v 19:16 | Shariony |  Něco jako názory

Na některých místech Šumavy to vypadá jako scéna z katastrofického filmu. V roce 1984 zasáhla Šumavu silná vichřice, která smetla přes 520 000 m3 dřeva. To připravilo vhodné podmínky pro kůrovce. Skutečné příčiny tak značného rozšíření lýkožrouta však sahají mnohem hlouběji.

shariony.blog.cz

V minulosti rostly v nižších horských polohách Šumavy téměř výhradně smíšené lesy. Byly domovem nejen pro různě staré smrky, ale také pro mnoho buků a jedlí. Díky přirozenému výběru a boji s vnějšími horskými podmínkami stromy zesílily a zodolněly. Pokud starší dřevina odumřela, srazila při svém pádu i pár opodál stojících stromů. Vzniklo tak místo pro nové stromečky, které už dlouho čekaly na světlo a na svou příležitost povyrůst.

Jenže pak přišlo období těžkého průmyslu. Dřevařství se stalo jedním z našich "tahounových" odvětví. Protože smrky rostou relativně rychle a i jejich dřevo se pro těžbu celkem dobře hodí, začaly se ve velkém vysazovat jejich sazeničky. Stromky už nemusely tolik bojovat a postupně slábly. Byly navíc vysazované ve stejném období, takže se nelišily ani stářím. Pak stačila už jen vichřice, která smrky s jejich nízkými kořeny smetla jak domeček z karet.

Kůrovcové kalamity však existovaly odjakživa. Už od pradávných let totiž představují součást přírodních proměn lesa. Vichřice a rozmnožení kůrovce znamenají naději pro nové stromky, které čekají na tlejícím dřevě padlých kmenů. Uschlé stromy ochraňují budoucí les. U jejich kmene vyrůstají nové smrčky, jeřáby a buky, které jsou díky nim chráněny před poryvy větru a velkými výkyvy teplot. Kolem kmenů odtává na jaře sníh nejdříve, což malým stromkům prodlužuje jejich období růstu. Díky kořenům starých stromů mají také lepší přístup k vlhkosti. Ta jim umožňuje vytvářet pryskyřici, kterou pak zalévají komůrky s lýkožrouty. Tlející dřevo je navíc významným - a v chudých horských oblastech téměř jediným - zdrojem živin pro malé stromy.

Kdyby tam nebyly popadané větve a kmeny, nic by je neochránilo proti srnkám a jelenům, kteří tak rádi okusují právě malé sazeničky. Navíc - suché stromy a ležící kmeny chrání lesní půdu před degradací a erozí. Jestliže se stromy pokácí a nechají se tam ležet zbavené kůry, bude se dřevo rozkládat mnohem pomaleji. Pokud by byly dokonce odvezeny, půda by se sluncem a větrem vysušila natolik, že by na ní už nemohl vzniknout nový les. V místech národního parku přitom žijí chráněná a ohrožená zvířata - dokonce i rys. I proto je důležité, aby byly staré stromy zachovány. Bez nich, bez jejich dutin a skrýší, ztratí tyto druhy svůj domov. Zjistilo se, že se následkem kůrovcové kalamity dostalo do potoků více živin, což prospělo pstruhům i vydrám. Díky tlejícímu dřevu se na Šumavě mohou vytvářet také slatě a rašeliniště, které jsou nejen útočištěm pro vzácné druhy hmyzu a rostlin, ale také ovlivňují místní klima a do určité míry zabraňují povodním.

I když teď vidíme jen uschlé, šedivé pahýly stromů, objevují se mezi nimi nové, malé stromky, které projdou přírodním výběrem. A budou silnější než ty dnešní, které zde uměle vysázel člověk. Některé lesy se třeba budou obnovovat pomaleji, ale jen tak tam budou růst stromy různého stáří, které již budou odolnější vůči kůrovci i vichru.

My lidé už dvě stě let odstraňujeme z běžných lesů každý uhynulý strom. Nejsme zvyklí dívat se na taková přírodní pohřebiště. Místa, kam chodíme na houby, tvoří většinou pouze hospodářské lesy. Možná i proto působí pohled na současnou Šumavu tak tísnivě. To, co vidíme na fotkách, je však jen krátkou epizodou, která se na Šumavě v průběhu tisíciletí opakovala už mnohokrát. Lidský zásah motorovými pilami a těžkou technikou, při kterém je likvidována půda s tisíci malých stromků, může způsobit poškození lesa na mnohem delší dobu.

Skutečně myslíte, že je třeba tyto stromy kácet a část z nich dokonce vyvážet a prodávat?

A ještě pro informaci - na Šumavě žilo 15 rysů označených vysílačkou, pytláci sedm z nich ulovili. Jak se jim tam bude žít teď, když se nebudou moci kam schovat?

shariony.blog.cz

shariony.blog.cz
shariony.blog.cz

Zdroj informací: dřívější brožury Správy NP a CHKO Šumava, diskuze s absolventem lesnické fakulty, diskuze s odbornicí v infocentru na Šumavě. Hnutí Duha. Fotky vlastní.

Těším se na vaše komentáře - i pokud napíšete odlišný názor.

RAZÍTKA

25. října 2010 v 17:12 | Shariony |  Výlety
Asi před rokem jsem se rozhodla, že začnu sbírat razítka z míst, která jsem při výletech navštívila. Nějakou zásobičku jsem už měla, takže stačilo razítka vystřihnout a nalepit je do nově pořízeného Výletníčku. Těšila jsem se, až vám je ukážu, ale pořád jsem sem vkládala něco jiného a na razítka pomalu zapomněla. Dnes to tedy napravím.

KRKONOŠE

Razítko z vrcholu Sněžky je úplně nejstarší (tak 10 let) a pro mě snad nejcennější. Když jsem se jako malá škrabala na Sněžku poprvé, stihla nás před Luční boudou ohromná bouře. Vzhledem k tomu, že tam je planina a nejvyšší jsou tak akorát metrové kleče, bylo to docela dobrodrůžo. Radši jsme tak skončili v boudě na zelňačce :-)
Podruhé jsme šli Obřím dolem přes Růžohorky - kolmé převýšení cca 700 m, ségra s tátou letěli jak splašení (jsou hodně sportovně zdatní a vždycky se chtějí co nejvíce "vyčerpat"). Pod Sněžkou jsem už neměla sílu a vzdala to.
Potřetí jsme šli opět jinou stranou, všude klídek, jen tak 50 m pod vrcholem obrovský vichr. Tak velký, že jsem nevěděla, jestli vyhraje on nebo já. Tam nahoře je vtipné to, že všude okolo je dost prudký sráz dolů. Sice jsem už nemohla, ale co jsem měla dělat - na místě jsem už přibrat nemohla, tak jsem si vzala pár šutrů jako závaží a s nimi se z posledních sil doplazila nahoru. Ségra - o 10 kg těžší - no problem. Na vrcholu byl stále šílený vichr a já se netěšila na nic jiného, než až slezu do závětří. Ona to není zrovna sranda, když na vás vítr tlačí takovou silou, že se na zemi jen tak tak udržíte a přitom koukáte kilometr pod sebe...
Počtvrté - konečně! Krásné počasí, výlet i se strejdou a sestřenicemi, šli jsme přes Jelenku úžasnou a relativně snadnou cestou. Teprve odsud je razítko obtisknuté na papírovém kapesníčku.


Články:


Viz Cesta k prameni Labe a Pramen Labe
___________________________________________________________

JIZERKY


Asi nejkrásnější obec v Jizerských horách je osada Jizerka, která patří k nejvýše položeným v ČR. Tvoří ji pár stavení, která jsou od sebe poměrně daleko vzdálená. Pár km od ní, těsně za hranicí s Polskem, se nachází další obec - Orle. Dnes tam jsou asi jen tři budovy, z toho jedna slouží jako restaurace pro vyčerpané turisty - běžkaře, cyklisty i pěší. Mají tam teplé malinové pivo a samočistícího pyrenejského óbr pejska.
Razítka jsou jen obkreslena (původní byla na polorozpadlém papíru).



Viz Nová louka, 4. Kolem Nové louky
__________________________________________________________

ŠUMAVA

Viz článek Kůrovec na Šumavě

Viz článek Březník, Směr Březník.

Článek viz Poledník.
___________________________________________________________

RŮZNĚ



Ten netopýrek se mi děsně líbí :o) O Koněpruských zde a zde.

Ze vstupenky na hrad Vimperk.








Pavunťa

23. října 2010 v 12:24 | Shariony |  Patlanice
Na téma Malého chlupatého stvoření: Světle Modrá Pavučina.
Aby se to lépe četlo a abyste viděli obrázky detailněji, klikněte pravým tlačítkem myši na "Zobrazit obrázek" a pak na lupu.


Doufám, že se příběh líbil!! :o)

Ještě přidávám fotku orosené pavučiny.

Na Černou horu

19. října 2010 v 14:34 | Shariony |  Šumava
Podle vašich komentářů je dnešní článek o Šumavě.
Protože jsem tam byla jen týden, chtěla jsem si to co nejvíc užít a prochodit místa, která jsem si zamilovala z předešlých návštěv Šumavy. Jedním takovým místem je pro mě stoprocentně Černá hora.
Z Kvildy, kde jsme byli ubytovaní, se k ní dá dostat krásnou, pozvolnou cestičkou přes pramen Vltavy (fotky zde) a pak nahoru, nebo po klikaté silnici na Bučinu a odtud dále. Zvolili jsme druhou variantu, protože přímo na Bučinu jezdí turistický autobus. Teď si určitě myslíte, jací jsme lenoši líní :-) Ale my chtěli z Černé hory putovat dále a tohle byla jediná možnost, jak výlet během jednoho dne stihnout. Trochu mi tak vznikal problém s focením, protože na každém kroku bylo něco krásného. Takže pro mě to byl takový výlet v poklusu. :-)

Tak a teď hurá! Nasedáme na autobus a vystupujeme o čtvrt hodinky později na úžasném místě zvaném Bučina. Za dávných časů zde stála nejvýše položená vesnice (1162 m) na našem území. Určitě bude stát za to, když se tam také někdy podíváte a zajdete třeba na Knížecí pláně.
My teď ale zahybáme na druhou stranu - směrem k pramenu Vltavy.

Podle fotek je vidět, jak se k nám z Německa rozšířil kůrovec - kopce na horizontu jsou už za hranicemi (aspoň myslím). A co pamatuju, tak v Německu to bylo jeden suchý pahýl vedle druhého, zatímco u nás tehdy ještě tolik ne. Nicméně když tam člověk stojí a vidí to na vlastní oči, má to takovou silnou atmosféru. - Paradoxně je to skutečně nádhera, protože člověk stojí uprostřed přírody, přímo uprostřed jejího boje a cítí, jak je při ní a jak jí drží palce a ví, že ona vyhraje... A jen doufá, aby to lidé zase nezvorali...

shariony.blog.cz

Tyto fotky jsou pořízené kousek za Bučinou.
shariony.blog.cz

shariony.blog.cz
(já vim, tři dost podobné obrázky, ale když já nevím, který z nich vybrat... )

shariony.blog.cz

shariony.blog.cz

shariony.blog.cz
Tady jsem se snažila vyfotit kontrast svěží zelené trávy s uschlými stromy v dálce.

shariony.blog.cz

Pomalu sestupujeme dolů, až se dostáváme k pralesu poblíž pramene Vltavy.
shariony.blog.cz

shariony.blog.cz

A za chvíli zase do kopce - konečně na Černou horu. Jedná se o jednu z nejvyšších hor Šumavy (1315 m), na její vrchol však není přístup. Už cesta, po které se na Černé hoře chodí, se nachází v 1. zóně NP.

shariony.blog.cz

shariony.blog.cz

shariony.blog.cz

Příště budou razítka nebo notýsek (ten možná velmi brzy - to neberte jako výhružku :D...i když...). Pak budu pokračovat ve výletu z Černé hory na Březník.
Pápá pampalá! :o)

Svatý Ján pod Skalou

16. října 2010 v 17:56 | Shariony |  ČR - MĚSTA/KULTURA

Když jsme vyšli z Koněpruských jeskyní, porozhlédli jsme se po okolních lomech a vydali se za poznáváním dalšího místa. Tentokrát se jednalo o malou vesničku uprostřed skal zvanou Svatý Ján pod Skalou. Nejspíš jste ten název už mnohokrát slyšeli - nebo jste se tam byli přímo sami podívat. Je to totiž jedno z nejkrásnějších míst středních Čech, které dokonce někteří považují za "perlu Českého krasu" (viz např. stránky idnes).

Podle horní fotky můžeme vidět, že se obec skládá z pár domečků, jejichž dominantu tvoří benediktýnský klášter ze 13. století. Jeho původ však podle legendy sahá až do 9. století, kdy v nedaleké jeskyni přebýval hluboce věřící poustevník Ivan. Jeho život byl plný odříkání a askeze. Jedinou jeho společnicí byla laň, která mu podle legendy přinášela mléko. Jednou kolem projížděl na koni kníže Bořivoj a chystal se lovit medvědy. Při lovu však nešťastnou náhodou nebohou laň smrtelně zranil. Když ho osud zavedl cestičkami k jeskyni, spatřil nešťastného poustevníka. Velmi ho mrzelo, co způsobil. Nabídl se proto, že Ivanovi poskytne ten největší luxus, jaký si kdy bude přát. Poustevník však odmítl. Před svou smrtí ho místo toho požádal, aby byl u jeskyně postaven klášter na počest sv. Jana Křtitele, který se mu tam několikrát zjevil. Od té doby jsou jeskyně i klášter významným poutním místem. V 18. století byl kostel (kterému se říká "kostel Narození sv. Jana Křtitele") K. Dienzenhoferem přebudován na barokní styl.


Uvnitř kláštera je výjev "Zjevení sv. Jana Křtitele poustevníku Ivanovi" z roku 1695 (obr.4). Nad ním se tyčí mohutný kamenný kříž, který kostelu poskytli darem poutníci z Prahy - kříž do té doby stával na Karlově mostě. Klášter je unikátně propojen s Ivanovou jeskyní, ve které byl poustevník také pochován. Podle jeho ostatků se zjistilo, že skutečně pobýval před více než tisíci lety dlouhou dobu ve vlhkých prostorách a živil se vegetariánskou stravou. Podle některých Ivan představuje vůbec prvního světce naší země. Před jeskyní navíc vyvěrá pramen s léčivou silou - pramen sv. Ivana.

Před jeskyní u léčivého pramene.

Obr. 4

Z vesničky dole je vidět na skálu, na kterou jsme po prohlédnutí kostela a jeskyně začali šplhat. Je to celkem výška, to vám řeknu :-)
Nejhorší ale je, že tam chybí zábradlí. A sráz je fakt víc než strmý (což je vidět už podle prvního obrázku). Při focení jsem tedy měla dost strach a nevím, jestli bych to pro vás udělala znovu :-)
Výhled tam je ale nádherný.




Příští článek může být o dalším výletu nebo pokračováním Šumavy, Krkonoš, jarních nebo podzimních Jizerek nebo můžu přiložit nějakou fotku jen tak. Zásob mám zatím celkem dost a v zimě fotit nebudu, protože by mi umrzly prsty. Tak jestli chcete, sami si řekněte, co vás teď láká nejvíc. Také by mě zajímalo, jestli si rádi čtete i povídání k fotkám, které se tu snažím smolit. Sice se díky tomu také něco dovím, ale zase to zabere čas. Takže se vám přizpůsobím :-)
Přeji hezký víkend!

Koněpruské jeskyně

14. října 2010 v 11:51 | Shariony |  ČR - MĚSTA/KULTURA
Jsem při tom podzimu zapomněla na Koněpruské jeskyně! :-) Obrázky mám jen tři.
Aspoň vám tedy k jeskyním něco krátkého napíšu.

Koněpruské jeskyně leží uprostřed Českého krasu. Vytvářely se 400 milionů let ve vápencích, které dříve tvořily korálový útes (viz Lomy u Koněpruských jeskyň). Nachází se v nich tajná dílna z 15. století, ve které se falšovaly mince. Občas se stávalo, že se chudák zvěř propadla do jeskyně a už se z ní nemohla dostat ven. V současnosti zde přebývají jen netopýři a návštěvníci.




Podzim v Jizerských horách

11. října 2010 v 9:40 | Shariony |  Notýsek
Přes víkend jsem po dlouhatánské době jela do Jizerek - na chalupu našich známých. Schovávalo se tam spousta myší, jejich bobky se válely snad úplně všude... Ale byl tam úžasný pohled na noční oblohu plnou hvězd... A taky jsem kvůli jedné fotce zahučela do rašeliniště...ale to je u mě docela normální...:-)

Příroda tam je neskutečně krásná, hezčí než v létě... miluju do zlatova zbarvené stromy na modrém pozadí nebe...

Teď budu muset vybírat z velké hromady obrázků, což zabere nějaký čas. Takže dnes tu máte zatím jen dvě.



Takhle to vypadá u chaloupky :-)

A přece něco zůstává stejné

8. října 2010 v 18:56 | Shariony |  Notýsek

Konečně. Konečně jsem se po dlouhé době setkala s něčím, co se nemění, co má stálý charakter. Jsem za to moc ráda. Protože pozoruju, jak se postupem času všechno vyvíjí. Ať už k dobrému nebo špatnému. Mění se lidé, jejich povahy, názory.... mění se i problémy a radosti. Taky se mění vztahy - kamarádi a blízcí přátelé. Někdy člověk zjistí, že už je od druhého na míle vzdálený a uvědomí si, že každý musí jít svou vlastní cestou... (což bývá ještě ta dobrá varianta)
Taky ve škole jsme poslední dva roky probírali jen plynoucí témata. Například vlivy krize na ekonomiky států... a najednou se všechny dosavadní tendence smetou se stolu. Jo, téměř vše je pomíjivé. A teď...si připadám, jako bych potkala něco, co už dávno znám a co se ani trochu nezměnilo... Chápejte... dvě a dvě totiž prostě dají dohromady čtyři, ať si každý myslí, co chce.
Ksakru!! Mluvím o matice. Všechno jsem už pozapomínala a musela jsem se dívat do starých skript ... ale včera, když jsem si počítala derivace (a snažila se rozpomínat a chápat to, čemu jsem před pár lety snad i rozuměla) měla jsem takovou...radost. Tak vzhůru k derivacím a lagrangeům!!
Ne, tohle je šílený. Mám děsný spánkový deficit. Připadám si, že si hrozně koleduju...až půjde s testy do tuhýho, budu na všechno učení včetně matiky hrozitánsky nadávat...
Já jen teď..protože se toho během jednoho roku kolem mě tolik změnilo...část snad i dobře... jsem ráda, že aspoň něco zůstalo stejné... To je všechno.
Asi je to divný článek...

Shariony.blog.cz

Lomy u Koněpruských jeskyň

5. října 2010 v 17:46 | Shariony |  ČR - PŘÍRODA
Každé roční období je něčím krásné. Pokud svítí sluníčko a je vymetená obloha, nezáleží snad ani na kalendáři. A když se ta hřejivá koule na obloze rozhodne vystrčit hlavu z pod peřin právě na podzim, vytvoří nejúžasnější podmínky pro výlet. Vždyť kdy jindy se příroda tak kouzelně zbarví do hřejivých odstínů od červené přes zelenou až po zlatou? Možná si pak hezké počasí vychutnáváme o to víc - protože si ho vážíme... Doufám, že se sluníčko aspoň na víkend trochu osmělí a vykoukne. Už pro ty výlety.
Minulý rok jsem se touhle dobou jela podívat do Koněpruských jeskyní. Napadlo mě, že bych vás tím mohla trochu inspirovat a k nějakému tomu výletu ponouknout. Než se však podíváme dolů do tmavých síní krápníků, porozhlédneme se nejdřív kolem.


Koněpruské jeskyně se nachází na vápencové půdě poblíž Berouna. V jejich okolí proto můžeme objevit hned několik lomů. Nejlépe jsou vidět z návrší Zlatého koně, které je jen pár metrů nad jeskyněmi. Jde o jedno z nejvýše položených míst v Českém krasu (475 m). Návrší je tvořeno vápenci z prvohor, které jsou staré až 400 milionů let. V tak dávné minulosti ležel kras - tehdy ještě korálový útes - hluboko pod oceánem nedaleko rovníku. Až se tam tedy někdy budete procházet, nelekněte se, když vám pod chodidly bude mávat kostra ploutve eusthenopterona.

Tudy dolů se jde do Koněpruských jeskyň. Vpravo začíná návrší Zlatého koně.

Pohled z návrší na lom.


Tak tohle byl dřív korálový útes poblíž rovníku :-)




Další lom. Všimněte si tam dole srdíčka vytvořeného z kamenů. Vidíte ho? Je tam i spousta dalších znaků, které však z téhle dálky už nejdou tolik rozpoznat.


V okolí Berouna se nachází i další významné naleziště vápence - lom Amerika. Od Koněpruských jeskyň se k němu dostanete autem nebo na kole.



V některém z dalších článků vám ukážu fotky z jeskyň. Možná

Physalis - mochyně

1. října 2010 v 21:54 | Shariony |  Foto-mix
Toto podivné ovoce jsem jedla už dvakrát. Poprvé v jedné docela nóbl restauraci. Představte si talíř, na kterém je světle žlutá sladká poleva. Uprostřed ní je namočená delikatesní, lahodná čokoláda ...mmm...,  kterou zdobí právě ono "physalis"... Čokoládka byla lehce ohřátá, proto i trochu tekutá a smíchávala se s polevou.
I při druhé příležitosti se jednalo o významnou chuťovku. Tentokrát šlo o višňový dort v hořké čokoládě, na kterém ležely tyto vesele žluté ozdoby..

Shariony.blog.cz

(Pozn. článek původně nazván jako "Žluté bobule", protože jsem netušila, jak se ono ovoce jmenuje. Lenka mi poradila - děkuji! ;-) )

Pro milé Stvořeníčko z Alfa Centauri - fotografie celého dortu. (Na vlastní nebezpečí!! Snad je to ještě slintavější obrázek :D Můžu říci - ty čokoládky okolo..mmmmmňam! :D A višničky....:D Já věděla, proč sem tu fotku nemám dávat :D)
shariony.blog.cz