Prosinec 2010

Portrét - tužka

27. prosince 2010 v 15:56 | Shariony |  Patlanice
Modelka z jednoho časopisu, tužka, cca 2 měsíce zpět (tedy v pořadí druhý pokus o jakýsi portrét). Původní verzi se (opět...) ani trochu nepodobá - nakreslila jsem jí moc kýčovitě nos, takže jsem jí ho změnila. A pak jsem radši změnila rovnou celý obličej.. :)
Ještě jí zúžím zub vlevo a trochu vygumuju moc ztmavený stín na bradě, znovu to ale fotit nebudu.


Betlémy

25. prosince 2010 v 16:44 | Shariony |  Foto-mix

shariony.blog.cz
Ahoj, jak jste si užili Štedrý den? Já si připadám jak po nějakém flámu :D Nejlepší byl až večer, kdy jsem místo kapra dostala mňamíto lososa (od té doby, co jsem před pár lety jedla kapra alá bahno z rybníku rebeluju). Ostatním jsem kapříka aspoň obalila).
K tomu jsme měli tradičně bramborový salát s jablky (dávat ovoce do zeleninového salátu je geniální nápad!). A pak jsem se už chopila rozdávání dárečků. Na to, že jsem nic nechtěla, jsem toho dostala docela hodně (to, co jsem tu minule uvedla, jsem myslela s nadsázkou, potřebuju z toho jen boty, páč v těch současných mi je venku dost zima. Ale ty si musím koupit někdy sama..až se mi bude chtít zajít do obchodu, což jen tak nebude).
Nejvíc mě rozesmál dárek od ségry - látkový kapesníček s potiskem Aragorna (z Pána Prstenů) - z toho jsem dostala pětiminutový záchvat smíchu a málem jsem se přitom skácela pod stůl. Nikdy jsem neměla žádný výrobek s potiskem nějaké "hvězdy" nebo postavičky, na takovéhle věci nejsem. Ale jako vtip úžasné! :D A pak mě rozchechtala müsli krabice s nápisem "Vánoční mlsání pro Šárinku" :D První, co mě napadlo, bylo, že je ségra mafián. Jak jinak by se na té krabici mohlo ocitnout moje jméno?... No a mezitím jsme upíjeli mandlovou medovinu.. ta byla taaaaak výtečná!
A jak probíhal včerejší večer u vás? Který z dárečků vás nejvíce pobavil nebo mile překvapil?

A abychom nezapomněli na Ježíška, tak ještě pár snímků betlémů z jedné výstavy.
shariony.blog.cz


Předvánoční

22. prosince 2010 v 19:15 | Shariony |  Notýsek
Moji milí kamarádi,

už je to tady.. Uplynula chvilka a za za nějakých pár hodin tu opět budou Vánoce.
Letos mi však přijdou něčím přeci jen jiné. Na seznamu mých přání by mohla být spousta věcí - ochutnat kaviár, pod stromeček nové zimní boty, hodinky a kabelka... ale Ježíškovi jsem o tom neřekla ani ň. Přijde mi to skoro hloupé.
Jediné, co si skutečně z celého srdce přeju je, abychom byli všichni zdraví. Na ničem jiném nezáleží. Spokojenost i pohodu si pak můžeme vytvořit sami.

I vám proto přeji hlavně hodně zdraví. A že jste to vy, tak k tomu také ranec štěstí, radosti a fůru úžasných a dobrých lidí kolem sebe.

Užívejte svátky a mějte se rádi! ;-)


Abyste viděli, že nelením, tak tohle je ukázka pár perníčků. Pekla a vykrajovala mamka, já jenom zdobila a ještě se mi to nepovedlo. Čekají na mě i další tvary - stromeček, zvonečky.. tak teď, po nacvičení, to už snad půjde líp.

Andělíčci a svíčka

20. prosince 2010 v 16:37 | Shariony |  Foto-mix
Dnes trošku vánočněji.:)
Svíčky ze včelího vosku mám hodně ráda, krásně voní a jejich oheň má zvláštní, hypnotickou sílu..



Šípky a trny

17. prosince 2010 v 23:00 | Shariony |  Foto-mix
Ahoj, dnes jen v rychlosti, bez sáhodlouhých úvah.. Zbytek fotek z minulého víkendu.

Shariony.blog.cz


Zima bez příkras

12. prosince 2010 v 23:50 | Shariony |  Foto-mix

Vyšehrad

8. prosince 2010 v 20:55 | Shariony |  Praha
Tak nějak mě napadlo, že bych alespoň před Vánocemi mohla přestat s letními fotkami
Přes zimu budu fotit ale opravdu jen výjimečně - sníh je sice krásný, ale mrznou po něm prsty. Tohle jsou jediné zasněžené obrázky, které jsem vám ještě neukázala.
Jsou z jedné procházky na Vyšehrad.

Rotunda sv. Martina - nejstarší stavba v Praze a zároveň jedna z nejstarších rotund v ČR - byla postavena v 11. století.


Miluju Idiota

4. prosince 2010 v 16:30 | Shariony |  Něco jako názory
Beletrie jsem dřív četla hodně, teď se musím prokousávat spíš trochu jiným žánrem. Stále  ale vzpomínám na některé kousky, které ve mně zanechaly nesmazatelnou stopu. Díky nim člověk může v klidu gauče zažívat příběhy, které se odehrály v dávné minulosti nebo které teprve na svoje naplnění čekají. Ty nejlepší obsahují i myšlenky, které hluboko v nás dřímají a o kterých se příliš nemluví. Některé z nich nám můžou pomoci i pochopit ostatní nebo sebe samé.

Mezi knihy, které se mi nejvíce líbily, patří například Oliver Twist, který mi ukázal těžký svět sirotka v době průmyslové revoluce. Král Krysa mi naopak přiblížil život dvou vojáků v japonském zajateckém táboře. Příběh odkrývá pravou povahu přátelství, za kterou se často schovává jen přetvářka a pokrytectví. Nobelový William Golding mi otevřel oči knihou Pán Much a já si uvědomila ještě víc než kdy předtím, že ani děti nejsou tak nevinné, jak se mnohdy zdají. Na pohled hodné, slušně vychované, ale některé - stejně jako dospělí - prahnou až příliš po moci. Šířením strachu se z těch poddajnějších stanou poslušné ovečky. Budou radši nosit oběti "mocnému", než se zastávat toho, kdo je v jeho nemilosti...
Díky J. Tomanovi jsem se pro změnu ocitla na pár dní ve slunečném, starověkém Řecku, poslouchala rozmluvy filozofů a stála po boku samotnému Sokratovi.
Všechny tyto knihy patří mezi nejlepší díla, která jsem kdy četla.

Jestli však o nějakém spisovateli můžu prohlásit, že je skutečný génius, pak je to stoprocentně Fjodor Michajlovič Dostojevskij. Kolem jeho spisů jsem v knihovně chodila potichoučku dlouhé měsíce. Lákal mě a moc. Nechtěla jsem si ho ale mým nepochopením zošklivit. Zařekla jsem se proto, že si ho vypůjčím, až mi bude nejmíň osmnáct.
Jenže jednou jsem v čerstvě vrácených knihách spatřila jeho jméno a pod ním velký tiskací nápis: "Idiot". Déle jsem už čekat nemohla.. Říkala jsem si, že i kdyby byl text sebesložitější, tak něco s takovým názvem přece musí být aspoň srandovní... No, v tom jsem se trošku spletla.

Foto portrétu FMD z knihy
Fjodor snad ani nemohl psát jinak než hluboce. Vypisoval se z toho, nad čím přemýšlel, co cítil, co si přál a i trochu to, co sám prožil. Už jen popis jeho života by dal na několik set stránkové drama. Jako mladý intelektuál se přidal k jedné utopické socialistické skupině. Kvůli tomu byl ve svých 28 letech odsouzen k trestu smrti. Těsně před popravou soud rozhodnutí změnil a byl poslán na nucené práce na Sibiř. Strávil tam těžkých 10 let života. Vzhledem k tomu, že trpěl epilepsií, to pro něj znamenalo peklo.
Už jen tím, kolik toho měl za sebou a jak přemýšlel, se odlišoval od ostatních. O sobě (snad kromě Zápisků z mrtvého domu a Hráče) ale příliš nepsal.

Jeho styl je tak specifický, čtivý a napínavý, že už po pár větách lze poznat, o jak výjimečného autora se jedná. V jeho dílech jsou myšlenky mezi řádky minimálně stejně tak důležité jako samotný text.

Kniha Idiot je jednou z jeho vrcholných psychologických dramat. Hlavní postava - kníže Myškin nebyl ani trochu hloupý. Byl jen moc hodný. Tak nezištný a čestný, že mu nikdo nerozuměl. Lidé se mu posmívali, a přitom vlastně jen pro jeho nesobeckou a čistou povahu. Myškin každého chápal, i ty "zlé", a proto je nepřestával mít rád...  Život je ale někdy drsnější, než bychom si přáli. Často trpí ti, kteří si to vůbec nezaslouží. Kníže Myškin měl, stejně jako autor, epilepsii. Bohužel se pro něj stala osudnou.. Příběh byl neskutečně strhující, ale popisovat ho snad není třeba (na internetu je o něm jistě už dost řádků).

Stejně jako Idiot je úžasný i Zločin a trest, Bratři Karamazovi, Zápisky z Mrtvého domu a ...ach, ano, další z mých nej... Sen směšného člověka...
Je napsáno tolik krásných knih, že je škoda číst si některé dvakrát. Tyhle za to ale stojí. Jsou to knihy, které člověka donutí se zamyslet. A takové patří mezi mé nejoblíbenější.

(foto portrétu z knihy "Bratři Karamazovi")

Západ slunce

3. prosince 2010 v 21:54 | Shariony |  Foto-mix