Srpen 2011

Vězení Drapchi

25. srpna 2011 v 21:43 | Shariony |  Něco jako názory


Před mnoha lety byla ve Lhase vybudována základna pro vojáky. Po povstání v roce 1959, které Číňané krvavě potlačili, však byla přestavena na tamní největší vězení, které bylo pojmenováno podle nedalekého kláštera Drapchi. Vězení bylo určeno především pro mnichy, lámy, řádové sestry, tibetské politiky a zbytky tibetské armády.

Začátkem šedesátých let tam údajně žilo až 6 000 lidí namačkaných hlava na hlavě. Velké množství z nich zahynulo hlady, vyčerpáním nebo následkem mučení. Vězni byli přemísťováni tak, aby se vzájemně neznali. Jakékoliv náznaky letmého kamarádství vedly k tomu, že byli posláni do odlišných částí vězení. Mezi tresty patřilo například stání v horku na slunci po dobu mnoha hodin bez jediného pohnutí, nebo naopak museli běhat nepřetržitě dlouhé hodiny. K tomu trpěli obrovským nedostatkem jídla, vody a spánku.

Po nějakém čase Čína část vězňů nechala přepravit do dalších věznic. Kdokoliv z nich byl propuštěn, musel podstoupit násilné ideologické "převychování".

Ještě v roce 1997 žilo ve vězení přibližně 1 000 lidí, z toho 523 politických vězňů a vězenkyň (od 15-ti do 70-ti let). V roce 2001 bylo politických vězňů celkem už jen 129.


Více na Drapchi Prison: Tibet´s Most Dreaded Prison, Tibetian Centre for Human Rights and Democracy.

Z Labské boudy na Zlaté návrší

21. srpna 2011 v 17:04 | Shariony |  Krkonoše



Tenhle obrázek má podle mě v sobě pravou krkonošskou atmosféru. Vichrem polámané stromy, o jejichž osudu je v takové výšce předem rozhodnuto. Vzadu už jen hora z kamenů porostlá lišejníkem. Bývala to země nikoho, drsnější než teď.

Mayavě

20. srpna 2011 v 18:13 | Shariony |  Patlanice


Prý má dojít ke konci času a ne světa.
Takže se nebojte ;-)

Labská bouda

18. srpna 2011 v 22:17 | Shariony |  Krkonoše

S článkem jsem chtěla počkat, až se fotky budou zobrazovat normálně. Ale to bych se asi načekala. Napadlo mě, že než se všechny obrázky načtou, můžete se mezitím pohodlně usadit a přečíst si pohádku O Labské boudě :)


O Labské boudě


Za devatero horami a devatero řekami stojí jedno nádherné pohoří jménem Krkonoše. Tam, kde se rukou můžete dotýkat nebe i mraků, se rozprostírá široká planina. Kvůli veliké kráse se jedna její část nazývá Zlaté návrší. U něho sídlí bůh hory Kotel. S otcovskou láskou dohlíží na malinký pramínek Labe, jenž se zlobivě schovává na loukách okolo. Trolové ze skály Violík si s ním totiž hrají na schovávanou. Jakoby se vůbec nebáli nebezpečných Sněžných jam, nad kterými často krouží káňata. Občas se k nim přidá i duch princezny z Růženčiny zahrádky.

V této pohádkové krajině žila i jedna dobrosrdečná žena, která podávala vyhladovělým, únavou šilhajícím kolemjdoucím kořalku na zahřátí. Poté přišel někdo s nápadem postavit pro pocestné hostinec s ubytováním. Koncem 19. století si chatu přišel okouknout i sám veliký hrabě Harrach. Už úspěšně přebudoval Dvoračky a ani nyní jeho podnikatelský cit nezahálel. S přestavbou hostince začal v roce 1878 a chvíli na to se už před turisty nakrucovala slavná Labská bouda. Zde se taky o pár desítek let později stala tragická událost, o které se dětem vypráví dodnes. Pár let poté se v okolí začali vyskytovat podivní zelení panáčci, kteří si z betonu plácali skrýše. Bouda všechno potichu sledovala a návštěv měla stále hojně.

V šedesátých letech nějaký nešika (nebo blesk) způsobil požár a chudák Elbbaude musela podstoupit bolestivou rekonstrukci. Použil se na ni nelítostný železobeton. Někteří jazykové tvrdí, že mělo jít o moderní budovu, avšak její strohosti se zalekl i bůh Kotle. Z boudy se stal devítipatrový kolos se 120-ti lůžky. Od roku 1996 je v pevných rukou Pumr & Ryby.

Jak to tak chodí, boudě po plastice začal odpadávat beton, takže musela na další náročnou operaci za 15 milionů. Stará budova je od té doby stále nešťastná. Nemá náladu turistům nabízet dobré jídlo ani pití (platí tu, že si každý nese vlastní chleba a sušenky - kvalitu od ní radši nečekejte). Správci KRNAP dokonce navrhují její zbourání. Nejdřív by ji však musel odkoupit stát (tedy poddaní), což by v letošním roce činilo asi 30 milionů Kč. O zbourání se pořád jedná a někteří doufají, by k tomu Evropská unie mohla finančně přispět.

Abych řekla pravdu, je mi líto, jak původní budova dopadla. Vždyť v těch místech prožíval své poslední vteřiny Hanč a Vrbata. Navíc k ní vede úžasná cesta Labským dolem (na stráních pod Pančavským vodopádem se pasou jeleni). A je to ideální místo pro zastavení a občerstvení se.
Jenže nová bouda stále chátrá, bude třeba dalších rekonstrukcí. Jestli se nezbourá nebo na opravu nebudou peníze, staneme se jen svědky betonového torza uprostřed první zóny národního parku.






Zdálky to jde, ale zblízka je to strašný kolos.


V dálce je Violík.









Labe



Zdroj některých info z wiki.

Polárkově

16. srpna 2011 v 21:24 | Shariony |  Foto-mix




Háďata

8. srpna 2011 v 21:38 | Shariony |  Zvířátka
V přírodě bych tyhle hady potkat tedy nemusela. Vlastně mě kvůli nim a dalším breberkám ani neláká prales. Člověk musí mít nastražené oči, koukat na každý krok, sledovat stromy, lijány a dávat bacha na kaluže. Naše zlatá zmije!

Líbí se mi ale, jaké mají geniální schopnosti. Jednou jsem se koukala na dokument, kde ukazovali, jak had kořist stopuje podle nasátého tepla v půdě (i když myš, nebo co to bylo, už přes hodinu hopsala jinde - našel ji). Někteří navíc dokážou žít i 10 měsíců bez jídla. A vůbec, jsou to úžasní tvorové.

Anakonda.

Ještě ze ZOO

6. srpna 2011 v 21:24 | Shariony |  Zvířátka
Kromě hadů jsou tohle poslední obrázky, které jsem v zoo vyfotila.


Kolem II.

4. srpna 2011 v 22:33 | Shariony |  Foto-mix
Fotky ještě z jara.