Září 2011

Kolem Máchova jezera

28. září 2011 v 20:41 | Shariony |  ČR - PŘÍRODA

Naše cesta pokračovala dál.




Tahle pěšinka je vydlabaná ve skále.



Kopec Borný.



Za příkopem u cesty jsem uviděla i zvláštní shluk hub. Trochu jsem si musela za-akrobatit, abych je mohla vůbec vyfotit.



Kolem Mácháče jsou i bažiny a rašeliny, ale když jdete po značené cestě a neztratíte se, čeká vás písčitá cestička a spousta borovic. Jednou jsem tam našla kostru malé zmije, vypadala fakt pěkně.




Tady jsme, myslím, pod Borným. Jsou tu chatičky.



Moc se mi líbil tenhle ... svět, je to úžasné. Smekám před tím, kdo ho vytvořil. Úplně vlevo je vstupní brána. Když jsem se podívala ještě blíž, nadchly mě i detaily. Například stromeček s jablíčky. Měla jsem chuť začít si tam hrát jako malá :) Jedna paní si všimla, jak u toho klečím, tak se zastavila a obdivovaly jsme tenhle malinký svět společně.




Tady jsem se skoro ztratila. Čekala jsem, až všichni odejdou, aby fotky nic nerušilo. Udělala jsem pár snímků a zaslechla jsem nějaký podezřele strašidelný zvuk. Lekla jsem se, že je tam nějaký další člověk. Tak jsem zrychlila, jenže cesta se úplně ztratila. Tady je ještě jakýsi její náznak vidět před vyššími stromy, ale vzadu u těch nejvyšších úplně končí.


Žádná další cesta tam nebyla.


Všude jenom písek a "vlny". To už jsem měla docela nahnáno.
Ale nemohla jsem odolat a fotila jsem dál, jsem hrozná. Na kopci na horizontu je vidět Bezděz.


Když jsem se rozeběhla, zjistila jsem, že ostatní naštěstí nejsou až tak daleko.




Fotila jsem


a fotila,


až mi zase všichni zmizeli...



Jenže teď to bylo ještě horší, protože cesta vedla kolmo na jinou.
Netušila jsem, jestli mám jít nalevo nebo napravo. :(



Vybrala jsem naštěstí správně, ale stejně to bylo napínavé.


Sluníčko už mířilo k zemi a dělaly se dlouhé stíny.









Na zastávce u pumpy.



Tyhle dvě jsou skrz sklo auta - za jízdy, navíc ještě oříznuté. Je to takový puntík za výletem.




Máchovo jezero

25. září 2011 v 19:50 | Shariony |  ČR - PŘÍRODA
Trochu mám trému vůbec nějaký článek zveřejnit... Všem vám moc děkuju... nečekala jsem ale na žádný počet komentářů, ani až se překročí stovka (v jednu chvíli mě to číslo začalo strašit). Zažívám teď tak nějak všeobecně zmatky, nové věci, se kterými se musím srovnat.. Ještě tenhle týden bude možná jedno velké "ha ha". Vlastně nejspíš i ty týdny potom, možná i měsíce.. a pak třeba .. no, jsem na sebe zvědavá.

Začátkem září jsem ale byla na jednodenním výletě k Mácháči. Trávila jsem tam jako malá často prázdniny.
Moje nejranější vzpomínka (tak ze tří let) je na ségřin prstýnek u jednoho hotelu. Měl na sobě kamínek připomínající perlu, myslela jsem, že je opravdická. Jaký jsem měla já, už si záhadně nepamatuju, tuším jen, že se mi líbil víc. :) Dál žluté a červené sedačky jako pro rybáře, ale s opěrátky, taky přijel na pár dní strejda z Kanady. Mravenci v písku a betonový most přes kolejnici. Hotel, u kterého to všechno bylo, už je úplně rozpadlý.
Další vzpomínka - když už ne cizina, tak aspoň tříhvězdičkový hotel (heč:). K obědu předkrm, polévka, oběd, salát, zákusek a druhý zákusek (třeba zrmzka) :) mňam! A tak nějak všechno bezstarostné, prostě velká pohoda.
Pak jsme jezdili k jedné paní na náměstí v Doksech. Dávala nám občas upečené koláčky. Taky měla pejska zavřeného mezi slepicema. Nikdy ho nevenčila, její děti jí ho nechaly a ona ho nechtěla. Jednou jsme ho se ségrou vzaly na vodítko ven. Pro něj vůbec poprvé, pro nás vlastně taky. Běžel a chroptěl, až si cizí lidi dělali srandu, že se na tom vodítku uškrtí. My měly co dělat, abychom ho vůbec udržely.
Borůvky, spousta borůvek. A taky vlochyně, po které jsem se málem otrávila. (viz toxicita, i když někde píšou, že je to pouze nejedlé) Ale jinak fajn, konečně větší výlety. I do Splav na výbornou zmrzlinu.
Když mi bylo dvanáct, jela jsem tam se ségrou na tábor pod stan, přímo k pláži. Přes den byly docela dobré hry. Získaly jsme vandráckou knížečku "Táborníkův rok", kterou mám doteď ve skříni (něco jako Zápisník Mladých svišťů). A večer, když už byla pláž úplně opuštěná, jsme jezdily na šlapadle nebo na kánoi.. Ach, tyhle chvilky jsem měla ze všeho nejradši. Celý Mácháč byl jen a jen pro nás... děti někde v čudu a na hladině krom kačenek a labutí jen my.
Jenže v noci byla kosa jak na Sibiři. A kvůli diskotéce vyřvávající kousek od nás nešlo usnout. Ale hráli "blů daba dý", tak jsem to vydržela :-). (pro pamětníky, nebijte mě! :D, pro mě je to jako vzpomínka hróózně dojemný :D)
Rozpačitý Smějící se Rozpačitý S vyplazeným jazykem S vyplazeným jazykem :-)


Když překročíte koleje, doprava to bývalo zadara, ale se psy, cesta vlevo je v létě ozdobená vietnamskými stánky s plavkami, ručníky, nafukovacími matracemi atd.

Tohle je "hlavní pláž" s výhledem na kopec Borný. Kromě zmrzlin tu prodávají i kyselé okurky, je tu tobogán a hraje se zde plážový volejbal.


Voda byla příjemně chladná, i když přeci jen létem už trochu ohřátá. Zdála se mi i čistá.


Cestička, která vede z Doks do Starých Splav. Podélně vlevo od ní vedou koleje, vpravo je Mácháč.


Letos bylo takové horko, že jsme u Splav zabočili do lesa a cukrárnu jsme si nechali ujít. Za to jsme ale měli výhled na Bezděz.




















Tady ségru zastavil jeden kluk s tím, jak je úžasné, že fotí chajkou. Chudák nevěděl, že to dělá jen kvůli levnějšímu vyvolání snímků :D Ségra je holt praktická.








Kopec Borný. Pro mě je symbolem mravkolvů. U něj je kemping, část pláže bývala i nudistická.




Jako u móře :)