Únor 2012


Výrostek

26. února 2012 v 13:53 | Shariony |  Něco jako názory
Světe div se, po dlouhé době jsem měla čas přečíst si beletrii. Sáhla jsem po Výrostkovi od Fjodora, aniž bych předem tušila, o čem kniha bude. I když se to možná nezdá, snažila jsem se obsah i popis hlavního hrdiny co nejvíc zkrátit.

Příběh je psaný v ich formě asi dvacetiletým hochem, Arkadijem, který vzpomíná na události z předchozího roku, kdy byl pozván ke své rodině do Petrohradu. Do té doby své rodiče téměř neznal.
Jel tam s určitým cílem, který dlouho neprozrazoval. Vlastně mlžil o spoustě věcí, což příběh činilo napínavějším. Zápisky psal zejména sám sobě, nemusel se tedy před nikým přetvařovat. První část knihy se mi občas zdál skoro až nesympatický. Prahl po moci: "Peníze jsou jedinou cestou, jak se může do popředí dostat nicka." Styděl se za svůj neurozený původ (byl nemanželským synem), nicméně se často cítil být lepším než ostatní. Měl svou ideu, jejíž pomocí a po důsledném sebezapření by získal převahu nad ostatními. Stačila by houževnatost a stálost, spát venku nebo v noclehárně, jíst každý den chleba se solí a spořit vydělané peníze. Až by dosáhl milionů, chodil by oblečený třeba jako otrhanec; už jen vědomí moci a síly by ho opájelo. Pak bude stačit hvízdnout a přiběhnou k němu tisíce žen. "Já za šlechtou lézt nebudu, ale ona poleze za mnou, já nebudu chodit za ženami, ale samy se pohrnou jako voda a budou mi nabízet vše..." Nenáviděl ženy, ale důvodem bylo možná jen to, že před nimi měl ostych. Představoval si, že až dosáhne svého, rozdá do posledního drobáku všechny své peníze lidu a ztratí se jako žebrák v nicotě.
Teprve postupem času začal odhalovat střípky z dětství, které ho k jeho ideji přiměly.
"Nesmíš sedět vedle urozených dětí, jsi sprostého původu, o nic lepší než lokaj!", uhodil ho poprvé učitel do tváře před ostatními dětmi. Šikaně se ze strany spolužáků, dřív kamarádů, i ze strany vychovatele beze slov podrobil. Idea, jež si po nocích vysnil, byla jeho světýlkem, které ho drželo nad vodou a pomohlo mu snášet všechna příkoří. Kromě toho myslil na matku a svého otce si vybájil jako úžasného člověka. A teď je měl oba navštívit v Petrohradě.

Podzimní přehrada

19. února 2012 v 20:26 | Shariony |  Jizerské hory
Jednu říjnovou neděli jsme se vypravili na výlet k Josefodolské přehradě. Nejdřív jsme prošli kolem malého rybníčku u autobusové zastávky. Poblíž se nachází koupaliště, kam jsem si dřív chodila kupovat jahodovou kopečkovou zmrzlinu. Cukrárna tam už sice nefunguje, ale zato malých žabiček a pulců, které jsme se ségrou jako malé sbíraly do kelímku s vodou, tam je každý rok stále hodně. A samotný rybníček bývá v létě plný kachen i kačerů, kteří po kolemjdoucích loudí něco do zobáku. Tentokrát se zdál být úplně opuštěný.


Abychom měli celou přehradu před sebou, šli jsme chvilku do kopce.


Listy buků už začaly opadávat. (stejná fotka z předchozího léta je u článku o Josefodolské, nebylo tam ještě tolik malých smrčků, za pár let jimi bude nejspíš úplně zastíněn pohled na vodní hladinu.)




Téměř celou cestu není na přehradu vidět, prosvítá jen místy. Přímo k vodě je vstup zakázán (ochranným hygienickým pásmem I. a II. stupně), aby se zabránilo znečištění vody, která je po úpravě na pitnou určena do Liberce.


Prohlédnout si ji lze pořádně až z hráze.












Kotrmelec

11. února 2012 v 19:40 | Shariony |  Notýsek

Pár důležitých okamžiků jsem tu ještě nenapsala, tak to trošku zaktualizuju. :)
Když jsem byla na bakalářském studiu, myslela jsem trochu naivně, že magistr bude už jen formalita. Našla jsem si práci na půl úvazku - asistentka ředitele (malého podnikatele), ale brzy jsem zjistila, že za a) bych to při škole fakt nestíhala, za b) některé věci se mi tam zdály poněkud pofidérní a za c) dělat asistentku někomu, kdo mi přišel povahově podezřelej, se mi ani za mák nechtělo. Chvilku jsem to docela řešila i tady na blogu. Na jednu stranu jsem měla práci, na druhou stranu jsem ale únavou usínala na přednáškách. Nemělo smysl to moc prodlužovat a praxi jsem potom stejně měla jinou.
Třetí magisterský semestr jsem si dala všechny státnicové předměty. Dost blízko k závěrečné zkoušce s dost časem pro učení v případě opakování. Byl to asi nejnáročnější semestr. Ani teď jsem kupodivu neopakovala, ale zato jsem si moc nesedla s vedoucí práce.. Tak jsem si řekla, že to budu psát radši déle a v klidu.

Čtecí procházka

7. února 2012 v 20:35 | Shariony |  Praha
V létě jsem si šla připravovat některé materiály do botanické... Seděla jsem ve stínu na lavičce, okolo pohvizdovaly sýkorky, občas zaplácala křídly i sojka.
Četla jsem si o vzniku ropy. Za nějakou dobu jsem se zvedla a šla dál.
Při focení se člověk odreaguje...



Vyhlédla jsem si další lavičku a začala studovat způsoby těžby a druhy ropných vrtů.
Po dalších pár hodinách jsem se pomalu přesunula k Vyšehradu.



Tolik jsem chtěla mít volno a někam odjet...

Podvečerní pohled na Vltavu.

Přesto to byl krásný den. Teplo s vánkem, pohoda ve vzduchu...