Duben 2012

Květově

28. dubna 2012 v 12:03 | Shariony |  Rostliny
Dnes je krásně slunečný den. Láká k výletům, ale já se budu vysloveně flákat. Kromě toho, že se možná přeci jen konečně kouknu na učivo.. které bych už v tuhle chvíli měla dávno umět. ehm
Nebo se místo toho pustím do muffínů. Koupila jsem si na ně tři balíčky formiček. :)
Přes týden jsem jinak byla zase pryč, v jednom docela zajímavém městě. Moc starých budov tam kvůli bombardování nezůstalo, ale i tak to mělo atmosféru. Jen to bylo náročné.

A protože je tak pěkné počasí, mám chuť zveřejnit nějaké kytičky :-) Foceny byly sice před rokem, ale teď určitě také takhle kvetou.



Špilberk

18. dubna 2012 v 20:18 | Shariony |  ČR - MĚSTA/KULTURA
Během březnové procházky po Brně jsem se koukla i na známý hrad Špilberk. Byl založen ve 13. století a jeho původní gotickou podobu prý navrhl Přemysl Otakar II. Sídlem moravských markrabat se však stal teprve o sto let později. Krátce poté se hrad začal využívat spíš vojensky, a to zejména při husitských válkách a v boji mezi Jiříkem z Poděbrad a uherským králem Korvínem. Hrad začal ztrácet svůj význam koncem 15. století a postupně chátral. Dokonce nechybělo mnoho a zámek mohl být prodán do cizích rukou. Moravští stavové tomu chtěli za každou cenu zabránit, proto hrad i s celým panstvím raději sami koupili a posléze prodali městu Brnu. Po porážce na Bílé hoře však byl hrad zabaven císařem Ferdinandem II., což stavbě moc nesvědčilo. Když Moravu a Brno ohrožovali během třicetileté války Švédové, začal se hrad a jeho opevnění rychle opravovat. I díky tomu dokázal odolat mnohonásobné švédské přesile, čímž prokázal svůj strategický význam.

Špilberk se stal po dalších rekonstrukcích nejmohutnější barokní pevností na Moravě. Ukrýval v sobě také vězení, ve kterém byli zavřeni i někteří vysoce postavení vojenští vůdci. Koncem 18. století rozhodl císař Josef II. o přestavbě věznice na místo pro nejtěžší zločince. Byly jim určeny zejména tzv. kasematy (tmavé, klenuté cihlové místnosti/chodby, které měly původně sloužit k úkrytu vojákům). Kasematy představovaly nejtvrdší žalář v celé rakouské monarchii. V hromadných celách bylo možné umístit až 200 vězňů. Postavily se zde dřevěné kobky, do nichž prý byli přikováni někteří doživotně odsouzení trestanci. Političtí vězni, například francouzští revolucionáři nebo skupina uherských jakobínů a italští vlastenci, byli na Špilberku umístěni v odlišných prostorách. V té době už hrad přestal být vojenskou pevností, ale sloužil pouze jako věznice. Tu v roce 1855 zrušil císař František Josef I. a z hradu se stala kasárna. Během první světové války zde byli opět vězněni lidé - vojáci a odpůrci rakousko-uherského režimu. Ještě smutněji hrad sloužil ve druhé světové válce, kdy zde byly uvězněny tisíce Čechů, z nichž někteří zemřeli a další byli posláni do koncentračních táborů či do německých věznic. Německá armáda dokonce provedla přestavbu hradu na "vzorovou kasárnu".

V roce 1959 Špilberk konečně přestal sloužit vojenským účelům a stal se sídlem Muzea města Brna. Muzeum i kasematy si každým rokem prohlédne údajně až sto tisíc lidí, což znamená, že se z hradu stává turisticky atraktivní místo.












Studna, která byla v letech 1714 - 1717 prohloubena ze 40 metrů na přibližně 112 metrů. Jak jsem se teď dověděla, ani ona moc veselou historii nemá. Příště už budu házet mince pro štěstí radši jen do fontánek...



















A na závěr prosluněná fotka. Počasí bylo fakt krásné.



Zdroj textu: Špilberk, brněnský hrad, sídlo Muzea města Brna - <http://www.spilberk.cz/>

Týdeníček

15. dubna 2012 v 20:21 | Shariony |  Notýsek


Musím se zase ponořit do učení. Myslela jsem, že se mě to už nebude tolik týkat, ale člověk se asi přeci jen musí učit celoživotně. Že bych z toho byla nějak nadšená, se tedy říct nedá. A jelikož jsem se na těch 360 stran plus další stovky paragrafů či co to je ještě nemrkla, začínám prudce nestíhat.
Ale zato jsem získala dvě razítka do mé výletové sbírky :) (doplním časem) Minulou neděli jsme se se ségrou vydaly na zámek Žleby. Schytaly jsme sněhovou vánici a několikrát jsme málem umrzly, hlavně u divokých prasátek. Ale jinak to bylo báječné.
Přes týden jsem odjela opět do Brna. Tentokrát jsem po večerech byla ráda, že si můžu lehnout s balíčkem kyselých rybiček a s čokoládou na postel k televizi a na nic nemyslet... Prošla jsem se jen k nádraží a do obchodu. Pořád mám pocit, že je v Brně větší zima než u nás.
V pátek jsem navštívila dětské představení Lakomeček - obdivuju děti, že si zvládly zapamatovat celý svůj text. Nejlepší byl ale blížící se závěr, kdy se spousta herců rozhihňala tak, až se začalo smát i celé publikum. Moc se jim to povedlo.
A včera jsem skoro po roce prošmějdila Průhonický park. Trochu zvažuju permanentku, protože jde o skutečně krásný kout přírody, vlastně o takovou oázu klidu.. Zdá se mi, že i kačeři a kachýnky tam jsou takové celé zrelaxované... Večer jsem pak na radu přítele poprvé ochutnala mušle, mňam.


Evoluce lásky

10. dubna 2012 v 21:41 | Shariony |  Něco jako názory

Doslechla jsem se o zajímavé - a svým způsobem docela děsivé hypotéze. Podle ní byly city postupem času vyvíjeny asi tak, jako se chodidlo pravěkého pakoně zdokonalilo na kopyto. Mít někoho rád totiž znamenalo existenční výhodu. Kdyby neandrtálci nemilovali svoje děti, pravděpodobně by je lehce a s radostí sežralo nějaké zvíře. Díky lásce lidstvo nevyhynulo. Děti měly rády svoje rodiče, protože u nich byly v bezpečí a dostávaly jídlo. Výhodné bylo i sčuchávání se do skupinek a všeobecně hluboká i mělká kamarádství, bez kterých by se v tuhých zimách přežívalo jen velmi obtížně. Jít na mamuta s partou kámošů, na které se člověk mohl spolehnout, bylo přeci jen pořád lepší, než jít sám.

Je však láska (a další podoby citů) skutečně dána jen evolucí? Co když tu byla odjakživa? Vědci prý zjistili, že lidé v pravěku měli úplně stejné city jako my dnes. Milovali se a nenáviděli, k některým byli lhostejní... Takže jakápak evoluce. Jenže ne všechno se oproti té době výrazně změnilo, například fungování lidských orgánů nebo i takový žraloka. A od dob prvoků to už nakonec trochu rozdíl je..
Pokud se city vyvíjely v čase, měly by se tedy lišit i podle území, národů - stejně jako třeba barva pleti, která se přizpůsobuje přírodním podmínkám. V těch nejtěžších místech, s extrémními mrazy nebo naopak se suchem a horkem, by se potom lidé k sobě měli chovat nadprůměrně dobře. Jsou však takoví Eskymáci skutečně lepšími lidmi než ti, kteří žijí v mírném podnebním pásmu? Není to náhodou tak, že se hodní a zlí vyskytují všude na světě v přibližně stejném poměru? I u nás přeci existuje tolik lidí, kteří jsou ochotni vystavit se nebezpečí, jen aby zachránili druhého.
Kromě toho myslím, že lidé mají duši, jež dokáže milovat. A tahle láska není dána evolucí. Je to ten typ citu, jako když se procházíte po louce a celé srdce se vám otevře radostí a štěstím a máte rádi každý kvítek, který se právě usmívá na svět. Nebo je to opět jen zištně vyvinutá emoce, aby lidem zabránila ničit přírodu ve velkém?


Kousky Brna

4. dubna 2012 v 21:48 | Shariony |  ČR - MĚSTA/KULTURA
Minulou středu bylo krásné počasí, tak jsme se vydali na prohlídku Brna.


V Brně

2. dubna 2012 v 22:30 | Shariony |  ČR - MĚSTA/KULTURA
Těsně předtím, než jsem odjela do Brna, jsem si ze zvědavosti v magazínu přečetla stovku názorů Moraváků a dalších na Pražáky. Netušila jsem, že je to až tak vážné. Moc odvahy mi to vzhledem k tomu, že jsem vyrůstala v nejcentrovatějším centru Prahy, nedodalo.
Vstala jsem v pondělí ve čtyři ráno (tedy, dle posunu času v pět, ale to nezní tak strašidelně) a cestou vlakem jsem se snažila vsugerovat si, že musím mluvit hezky spisovně, aby mě nikdo nepoznal a neposlal na druhý konec světa, když se zeptám na cestu.
Ubytovaná jsem byla ve čtvrti prý kdysi dávno luxusní. Bydlívali tam Židé a Němci. Kvůli válce a dalším událostem však postupem času z ulic zmizeli. Odešli i další obyvatelé, kteří si chtěli díky panelákovým výstavbám dopřát vlastní koupelnu. Zůstali údajně jen ti nejotrlejší, kterým nevadily pavlače a společná wc. Nebudu radši říkat všechny moje pocity, ani když nás už zdálky někteří podivně pozorovali.
Přišlo mi, že je na každém rohu nějaká herna a bordel. Ale nemám moc co říkat, když jsem se jako malá tolik let koukala z okna na dealery a narkomany.
Kromě toho jsem zjistila, že kvůli chybějícímu smogu tam nejspíš mají na rozdíl od Prahy o několik stupňů míň... Jsou tam levnější cukrárny. A do zelí přimíchávají brambory nebo jablka, což moc nechápu, protože pořádně kyselé zelí mi chutná víc. Plus ještě jedna věc - zdálo se mi, že tam mají poměrně dost pěkných kluků. A že pod Špilberkem hloučky mládeže nepopíjí jen pivo a víno, ale tvrdý a ve velkém. Ale je možný, že jsem už jen byla hodně unavená a viděla alkoholovou fatamorgánu.