Evoluce lásky

10. dubna 2012 v 21:41 | Shariony |  Něco jako názory

Doslechla jsem se o zajímavé - a svým způsobem docela děsivé hypotéze. Podle ní byly city postupem času vyvíjeny asi tak, jako se chodidlo pravěkého pakoně zdokonalilo na kopyto. Mít někoho rád totiž znamenalo existenční výhodu. Kdyby neandrtálci nemilovali svoje děti, pravděpodobně by je lehce a s radostí sežralo nějaké zvíře. Díky lásce lidstvo nevyhynulo. Děti měly rády svoje rodiče, protože u nich byly v bezpečí a dostávaly jídlo. Výhodné bylo i sčuchávání se do skupinek a všeobecně hluboká i mělká kamarádství, bez kterých by se v tuhých zimách přežívalo jen velmi obtížně. Jít na mamuta s partou kámošů, na které se člověk mohl spolehnout, bylo přeci jen pořád lepší, než jít sám.

Je však láska (a další podoby citů) skutečně dána jen evolucí? Co když tu byla odjakživa? Vědci prý zjistili, že lidé v pravěku měli úplně stejné city jako my dnes. Milovali se a nenáviděli, k některým byli lhostejní... Takže jakápak evoluce. Jenže ne všechno se oproti té době výrazně změnilo, například fungování lidských orgánů nebo i takový žraloka. A od dob prvoků to už nakonec trochu rozdíl je..
Pokud se city vyvíjely v čase, měly by se tedy lišit i podle území, národů - stejně jako třeba barva pleti, která se přizpůsobuje přírodním podmínkám. V těch nejtěžších místech, s extrémními mrazy nebo naopak se suchem a horkem, by se potom lidé k sobě měli chovat nadprůměrně dobře. Jsou však takoví Eskymáci skutečně lepšími lidmi než ti, kteří žijí v mírném podnebním pásmu? Není to náhodou tak, že se hodní a zlí vyskytují všude na světě v přibližně stejném poměru? I u nás přeci existuje tolik lidí, kteří jsou ochotni vystavit se nebezpečí, jen aby zachránili druhého.
Kromě toho myslím, že lidé mají duši, jež dokáže milovat. A tahle láska není dána evolucí. Je to ten typ citu, jako když se procházíte po louce a celé srdce se vám otevře radostí a štěstím a máte rádi každý kvítek, který se právě usmívá na svět. Nebo je to opět jen zištně vyvinutá emoce, aby lidem zabránila ničit přírodu ve velkém?

 


Komentáře

1 JiHei in Natura - Fotografie JiHei in Natura - Fotografie | Web | 10. dubna 2012 v 22:26 | Reagovat

Takhle detailně jsem o lásce nikdy nepřemýšlela. Podstatné vždycky pro mě bylo, mít jí komu dávat. A myslím, že je v každém z nás, i když jí někteří neumí tak dobře ukázat.

2 Lomeril Lomeril | Web | 10. dubna 2012 v 23:15 | Reagovat

Zištně vyvinutá emoce... A co se na to podívat z druhé strany? Že láska drží lidi naživu?
Na druhou stranu je pravda, že čím tvrdší podmínky, tím spíš jsou lidé nuceni spolupracovat, ale se vzájemnými city to nemá moc co dělat. Spíš s tolerancí. Na druhou stranu sice musí spolupracovat, ale zároveň musí bojovat o jídlo, dobrý prostor a podobně. Evoluce je složitá...
Podepsaná studentka ekologické a evoluční biologie

3 Janinka Janinka | Web | 11. dubna 2012 v 8:12 | Reagovat

Hmm, já jsem nikdy žádného eskymáka nepotkala, tak nemůžu soudit :-D.
Ale teď vážně, myslím, že láska, jako taková, je emocí, která tu byla odjakživa...

4 Jarka Jarka | Web | 11. dubna 2012 v 8:32 | Reagovat

Myslím si, že láska tu byla vždycky a dokonce dřív, než jsme přišli na svět, my lidé. Vždyť přece Bůh, je láska. ;-)  :-D

5 VendyW VendyW | 11. dubna 2012 v 8:40 | Reagovat

S těmi přírodními podmínkami máš pravdu, to samé jako o Eskymácích by se dalo říct o Africe a jak to tam všude vypadá? Krutost, tam vládne vesele....ale řekla bych, že emoce jsou vlastností vyšších živočichů takže možná ti jsou od té doby co se zdokonalili ty trepky v něco chytřejšího. A sorry Jarko, ale na farizejskou hlášku Bůh je láska jsem čím dál tím alergičtější...protože co se ve jménu Boha napáchalo, páchá a páchat bude krutostí a zla tomu dává hodně pofidérní rámec...

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 11. dubna 2012 v 8:46 | Reagovat

[2]: Někdy i nenávist drží lidi při životě.

7 Jezurka Jezurka | Web | 11. dubna 2012 v 18:07 | Reagovat

Já si nedokáži představit život bez lásky. Nejen k rodičům, dětem a ostatním příbuzným, ale i k přátelům. A mne by tedy určitě nenávist při životě neudržela. :-?

8 Vendy Vendy | Web | 11. dubna 2012 v 20:02 | Reagovat

Emoce jsou asi stejné po celém světě, to máš pravdu. A nevztahuje se to jen na lásku, ale i na agresivitu, zlobu, ale i na soucit a pochopení, na empatii a nenávist. Jsme všichni pravěcí lidé pod sametovou slupkou civilizace. Koneckonců, narození a smrt je taky stejné od věků.
Vlastně ne, k narození už máme vylepšováka v podobě císařského řezu a smrtí několik desítek způsobů. Takže tady jsem mimo...
Přesto... jestli je láska jen výsledkem potřeby být pospolu, nebo potřeba být pospolu je výsledkem lásky, je asi stejné, jako dumat nad tím, jestli byla dřív slepice nebo vajco... :-D
Rozhodně však láska, na rozdíl od nenávisti, rozsvěcí v člověku světlo.
Moc pěkný článek, Shari, hodný k zamyšlení. Pět hvězdiček! 8-)

9 Ivet Ivet | Web | 11. dubna 2012 v 21:12 | Reagovat

Vše již bylo řečeno přede mnou, takže já mohu jen dodat, že to bylo moc pěkné zamyšlení, hluboké, pravdivé - fajn!-:)

10 Hanka Hanka | Web | 14. dubna 2012 v 15:15 | Reagovat

Moc pěkné zamyšlení, Šárko, ke komentářům už snad není co dodat, jenom připojím poznámku, že se mi líbí snímek růže i písnička. :-)
Přeji ti krásný víkend. :-) Hanka

11 š š | Web | 16. dubna 2012 v 15:04 | Reagovat

Zajímavé, nad tím jsem nikdy nepřemýšlela. Myslím si, že city se nemění.. mění se jen prostředí. Dřív se ženám líbil velký chlupatý silný muž. Dnes se líbí malý brýlatý bohatý prďola :) vše je o přežití v oné společnosti. Samozřejmě dnešní ideál zesměšňuji - mnohým dámám se stále líbí pravý muž vonící potem a hnojem :)))
S píš mi přijde, že dnes se lidé snaží city potlačovat - určité civilizovanost nám v tom brání. v mnohém na škodu, jindy je to zase k lepšímu (třeba sebrat něco někomu, jen že to chci). Ale jak píšu není to o citech, je to o prostředí. (podívej se na děti, jak jsou citové a bezprostřední - to v nás všech je.. jen potlačené).

12 bed bed | 25. dubna 2012 v 9:49 | Reagovat

Takto poňaté zamyslenie, dobré...

13 Emanuel Vejnar Emanuel Vejnar | Web | 5. června 2012 v 23:00 | Reagovat

Zajímavý pohled na věc. Evoluce citů (vlastně čehokoli) proběhla od jednoduššího ke složitějšímu, moc si nedokážu představit pračlověka, co podmiňuje svou lásku tisíci věcmi jako lidé v dnešní moderní společnosti.. Samozřejmě, že v té době byly zas jiné podmínky, možnosti a nároky, které nejsou dnes, jen mám pocit, že vše bylo dřív o dost čitelnější, jasnější. Ty nejniternější pocity a potřeby, bez kterých by lidstvo nepřežilo jsou ale, jak se zdá, pořád stejné.. Ale je fakt, že různé národy se vyznačují různými povahovými rysy a ten rozdíl musel někdy vzniknout..

PS: Před týdnem jsem napsal úvahu na hodně podobné téma;) viz web.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama