Červenec 2012

Kolem Berounky

29. července 2012 v 13:31 | Shari |  ČR - PŘÍRODA
Mám namožené všemožné svaly a jen levé lýtko mi zdobí pět hnědých modřin. Ale jinak jsem spokojená. Včera jsem totiž po spousta letech vyrazila na kolo. Vlastně to byl můj úplně první cyklovýlet, protože projížďky na Karláku v deseti letech za to moc nepovažuju.

Nejdřív jsme dojeli k metru, odkud jsme se přepravili k vlakovému nádraží. Divím se, že se lidé nebojí, když jdou na schodech pode mnou a já táhnu kolo.. Přitom by bohatě stačilo, kdyby schody v metru i všude jinde měly takovou tu rovnou plošinku pro kočárky. Nejnapínavější jsou jezdící schody. Proč si do volební kampaně někdo nedá vytvoření bezbariérových měst, nechápu.

Vláček nám ujel přímo před nosem, ale aspoň jsme se v klidu nasnídali borůvkového koláče. Když přijel další, průvodce nám pomohl s koly a my si mohli přisednout do kupé s manželským párem a třemi dětmi. Byli hodně zajímaví, jejich táta měl vousy jako Lincoln, zato nejstarší dceři svítily vlasy zeleně a fialově. Říkala jsem si, že jsem měla být v jejích letech taky tak ulítlá. Nevypadali bohatě, ale smáli se a měli se rádi tak, jak jsem to už dlouho neviděla.

Za chvilku jsme dojeli do Berouna. Nejdřív nám dalo práci, než jsme se napojili na cyklostezku, ale pak už to byla paráda. Jeli jsme podél řeky Berounky, na které se plavilo spousta lidí v kánoích. Z druhé strany se nad cestou pnula vysoká stěna tvořená vápencovými skalami. Když jsme se šli kouknout blíž, viděli jsme i horolezce :)

Schválně, kolik jich tu najdete? :-)





A speciálně pro dámy.... :-)
Je focen zezadu, tak mu snad nebude vadit, že je tady.

Z cyklostezky jsme se dostali na silnici, kde sice moc aut nejezdilo, ale zdálo se mi, že se nějak podivně zvětšily. Pod Karlštejnem jsme se napojili na další stezku a dojeli až k české hospůdce. Nechtěla jsem v tom horku nic těžkého, tak jsem si objednala jenom velký salát. Jak jsem pak litovala! Kdybych si byla bývala objednala vynikající kuřecí steak s hranolkami, tatarkou a mňam omáčkou.. Takhle jsem se na tu dobrotu před sebou akorát tak hladově koukala.
Když jsme se jakože posilnili (já tedy rajčaty a okurkou), pokračovali jsme dál. Minuli jsme pár vesniček a nakoukli i do Mokropeské kapličky sv. Václava, ve které právě probíhala výstava převážně olejových obrazů. Uvnitř byla i autorka - malířka, která nám poradila, kudy dál.

Dostali jsme se k Berounce, u které jsme se i trochu smočili. Voda byla příjemně teplá, jen trochu zelená. Na jejích březích se lidé slunili a odpočívali jako na pláži u moře. Vůbec po celou trasu kolem řeky bylo vidět, jak si lidé teplou sobotu užívají :)




Jeli jsme prakticky pořád rovně až k vlakové zastávce Radotín. Kus cesty ale pokrývaly kameny a díry, takže jsem si dost připadala jak na tankodromu. Myslela jsem, že rukama už nepohnu. Před odjezdem vlaku jsme si dali ještě zmrzlinu, což moje ruce asi potěšilo, protože teď už naštěstí tolik nebolí. :)

Pod Téryho chatou 1

23. července 2012 v 21:56 | Shari |  Tatry
K Téryho chatě jsme pokračovali už prakticky jenom po sněhu. Sluníčko se do něj sem tam nenápadně opíralo, takže nám sněhová peřina tála přímo pod nohama. Ledová tříšť na kamenech působila velmi, velmi kluzce (když člověk nemá cit pro rovnováhu jako já, tak ani dobré boty nepomůžou). Kvůli měkkému sněhu jsem se navíc bála, že se sesunu až někam dolů k Popradu. Občas se mi totiž vyvede leccos.




Ale je tam nádherně :-)





















Pokračování příště. Ale na Téryho chatu nečekejte :-)

Jakože k Térynce

18. července 2012 v 21:38 | Shari |  Tatry
Od Zamkovského chaty jsme pokračovali dál směrem k chatě Teryho. Tentokrát nám dělala společnost sněhová cesta. O to víc se mi zdál být výlet dobrodružnější.































Po klinkutí na obrázek uvidíte jeho zvětšeninu.

Zamkovského chata

14. července 2012 v 15:27 | Shari |  Tatry
Druhý den jsme se vydali na jeden z mých nejdobrodružnějších výletů.
Brzy ráno jsme vyjeli autobusem do Starého Smokovce. Pak jsme pokračovali pěšky podél tratě lanového vláčku na Hrebienok, kde jsme si na chvilku odpočinuli.


Od Hrebienku nás cesta zavedla k Rozcestí nad Rainerovou chatou.


Zabočili jsme dolava a po chvilce spatřili most, který se klenul nad čistým, horským potokem.








Zlámané stomy prý popadaly až několik měsíců nebo let po vichřici, která zasáhla Tatry v roce 2004.






Velká Studenovodská dolina.








Masiv Slavkovského štítu.














Kamenů sice ubývalo, ale zároveň se nenápadně začal objevovat sníh.


Zamkovského chata se nachází těsně pod horní hranicí lesa ve výšce 1475. Postavil ji v letech 1942 - 43 horolezec a horský vůdce Štefan Zamkovský se svojí manželkou. V té době se v jejím okolí schovávali političtí utečenci, židovské rodiny a partyzáni, kteří zde na nějaký čas našli své útočiště.
Po druhé světové válce byla chata znárodněna a přejmenována na chatu kpt. Nálepku*. Krátce nato byl Štefan Zamkovský označen za "kapitalistu" a vykázán z Tater, přestože tehdy de facto pomáhal lidem, kteří byli proti Němcům. In memoriam dostal stříbrný odznak vůdce I. třídy horské služby.
V roce 1992 byla tato chata vrácena jeho potomkům. Nabízí pohoštění v útulné restauraci i ubytování až pro 25 osob. (zdroj info zde)
* Jan Nálepka byl poslán jako důstojník Tisovy armády na východní frontu. Byl ale antifašista a začal spolupracovat se sovětskými partyzány. Stal se dokonce i velitelem 1. ČS partyzánského oddílu. Zahynul v boji na Ukrajině roku 1943.






Před chatou byly vyřezávané sochy sovy a káněte, které zdálky vypadaly jako živé.

Varšava

11. července 2012 v 22:50 | Shari |  Polsko
Varšava je hodně rozlehlé město s dlouhými ulicemi a třídami. Silnice bývají rozděleny travnatým pásem, na kterém rostou květiny skoro jako na louce. Všude je plno zeleně. Přesto se na mě koukala smutně většina baráků - jakoby tam stály jen panelové domy. Není se co divit, protože během druhé světové války bylo zničeno 90 % města. (- před válkou ve městě žilo 1 300 000 obyvatel, po válce kolem 420 000...) Představila jsem si, o co všechno by přišla Praha, kdyby se dostala do podobné situace a byla také tolik zbombardována. Varšavy, která byla založena ve 13. století a ve které se původně nacházelo plno starých baráčků, mi proto bylo hodně moc líto. Historickou část starého města se nicméně podařilo zrekonstruovat, a to tak věrohodně, že se čtvrť dostala na seznam dědictví UNESCA. A právě touto částí jsem v rychlosti proběhla a něco pro vás vyfotila. :)

Královský zámek - sloužil jako sídlo pro krále a další představitele Polska. Během války byl téměř celý zničen. V dnešní době se tam nachází muzeum - můžete si prohlížet například originály obrazů od Rembrandta atd.


Nákuk do uličky.

Bazilika/katedrála sv. Jana Křtitele (přesný název nevím): chrám byl postaven ve 14. století. Konaly se zde královské svatby, korunovace i královské pohřby. V jeho kryptách jsou ukryty pozůstatky významných polských osobností - princezny, krále, prezidenta a dále např. i spisovatele a nositele Nobelovy ceny H. Sienkiewicze.




Staroměstské náměstí bylo založeno na přelomu 13. a 14. století, od té doby se jeho vzhled prý vůbec nezměnil.



Opevnění Varšavy, které vzniklo v 16. století.



Domečky připomínaly atmosféru před 200 lety.





Kromě starého města jsem prolétla i nové město, ale fotek jsem už moc nestíhala. Hlavně u Královského zámku se mi motala hlava tak, že jsem měla co dělat, abych nespadla. Možná to bylo dusnem a tlakem ve vzduchu. Když jsem došla na pokoj, lehla jsem si na chvilku do postele a dala si nohly na opěrátko od židle. Podpatky nejsou na pobíhání dobrý nápad, fakt že ne. A to jsem je měla vysoké jen tak pět cm. Po půl hodince jsem vstala a běžela na objednanou večeři. Chřestová polévka, losos v závitku z listového těsta... mmm :) Fakt jsem si to nezasloužila.
Bylo to skvělé, ale dost náročné.

Vodopády Studeného potoka

9. července 2012 v 16:54 | Shari |  Tatry
Od Rainerovy útulny nás kamenitá cesta zavedla k soustavě vodopádů Studeného potoka, které se nacházejí ve výšce okolo 1240 m n.m. Jde o atraktiní a poměrně snadno přístupný turistický cíl.

Studený potok v sobě zahrnuje hned několik vodopádů. Nejvýše se nachází Malý vodopád, který dosahuje výšky až 18 metrů. Pod ním je tzv. Skrytý vodopád (5 metrů), Dlouhý vodopád a Velký vodopád, jehož délka je přes 10 metrů.


Tající voda z vrcholků hor zbarvila potok do tyrkysova, jen okolní les působil trochu šedivě. Přesto na mě tyto kaskádovité vodopády zapůsobily. Jejich hlasité hučení mě jakoby přenášelo do nějakého filmu s indiány. :)