Kytička za dvacku

2. srpna 2012 v 21:14 | Shari |  Notýsek
Ráno jsem si vzpomněla na moji slohovou práci k maturitě. Z nabízených možností jsem zvolila reportáž, jakési téma o Praze. Už si přesně nepamatuju, o čem jsem psala, vím jen, že cesta začínala kdesi hluboko v moři lidských těl na Václavském náměstí a končila u opuštěného výstupu stanice metra. Na zemi za eskalátory ležel imaginární bezdomovec, se kterým jsem v rámci reportáže vytvořila imaginární rozhovor. Asi by mi teď přišlo vtipné, kdybych si přečetla, na co jsem se ho tehdy "ptala".
Dnes odpoledne jsem kráčela unavená z práce přes park. Naproti mně šel muž kolem třicítky, byl normálně oblečený, jen v ruce držel klec s jakousi chlupatou koulí stulenou k mřížím. Blížil se ke mně, tak jsem nenápadně zahnula na druhou stranu chodníku. Ale nepomohlo mi to. Přikročil přímo ke mně s tím, zda se na něco může zeptat. Váhala jsem, jestli něco slušně odseknout a pakovat se, nebo vyčkat. Třeba přeci jen potřeboval poradit s nějakou ulicí. Bála jsem se, že po mně bude chtít peníze nebo mi začne vyprávět báje o mormonech. Na mně je vždycky hned poznat, co si myslím, takže mi řekl, ať se nebojím, že mi nic přeci neudělá. Tohle uklidnění na mě tedy fakt neplatilo. Ale aspoň jsem byla ve střehu. Zeptal se, jestli si od něj nechci koupit kytičku. V ruce držel dvě fialové a žluté obalené tenkým papírem. Že prý jsou jenom za dvacku. Nechce krást, proto prodává kytky. Nerada před cizími lidmi vytahuju peněženku, tuším, jak by to mohlo skončit. A ještě míň ráda někomu dávám peníze. Ale co má člověk hernajs dělat, když skončí na ulici a chce se z toho dostat? Tu dvacku jsem mu dala, ale kytku jsem nechtěla, protože jsem musela ještě celé odpoledne v horku někde lítat.
Rozloučili jsme se a já pádila na tramvaj. Po pěti minutách přišel i on. Nesledoval mě, jen měl jet stejným směrem. Poradila jsem mu, jakou tramvají a on se mě začal trochu ptát. Prý jsem skoupá jak tisková mluvčí. Pak jsme si začali trochu víc povídat. Z huňatého klubíčka v kleci se stal králíček Kája. Ten pán mi chytl ruku, abych si ho pohladila. Bylo to hodně podivné. Přemýšlela jsem, jestli mě ten králíček nebude chtí kousnout a jestli radši nevzít nohy na ramena. Pořád jsem si kontrolovala věci. Potom se šel můj "spolujezdec" zeptat další slečny na zastávce, jestli by si od něho nekoupila kytku. Docela ho setřela.
Když přijela tramvaj, začal povídat o politice, o sociálních dávkách, které se zmenšují s tím, jak všechno zdražuje včetně nájmů a jak jsou politici nehledě na stranu podvodníci. Prozradil na sebe, že pochází z vesnice v pohraničí a umí dobře německy, což mi i předvedl. Řekl, že se chce do Německa odstěhovat co nejdřív, domluvit se nemá problém a situace tam je pro něj nejspíš trochu lepší. Snad se mu tam zadaří víc, než tady. Nebyl to hloupý člověk. Jen má prý maličko radikální názory...
Víc jsme se spolu už nebavili, protože vystoupil na svojí zastávce.

(No, kdybych tohle vyprávěla ségře, tak mi vynadá, že se bavím s cizími lidmi..)
Cestu jsem zakončila tak, že jsem si chtěla koupit pevné boty do lesa, ale u Bati místo toho prodávají náušnice a lodičky na deseticentimetrovém podpatku!

 


Komentáře

1 Karol Dee Karol Dee | Web | 2. srpna 2012 v 21:23 | Reagovat

my máme vedle Bati Sportisimo, to je lepší místo na pohorky. jinak...ne každý je úchyl, že, ale mamce bych tohle radši nevyprávěla :D

2 Shari Shari | Web | 2. srpna 2012 v 21:25 | Reagovat

[1]: No já pak zkusila ještě nějaký sportovní obchod, ale tam byly boty buď z látky a hodně prodyšné, nebo uzavřené ale z umělé hmoty, což kupovat nechci..

3 Ivet Ivet | Web | 2. srpna 2012 v 21:27 | Reagovat

Muž kolem třicítky, normálně oblečený...,ty v parku...v dnešní době by málokdo čekal konec tvého vyprávění, takový jaký byl! :-)
Lidé jsou různí a v Praze je takových vypravěčů a prodavačů kytiček spousta. Lidé je míjejí, nemají čas, každý něco vykřikuje do mobilu a utíká, aby chytil ten svůj uspěchaný život za ten správný konec... :-(

4 Alisa Alisa | Web | 2. srpna 2012 v 21:37 | Reagovat

Och, ja som v tomto dosť... no, s cudzími ľuďmi sa nebavím, lebo sa ich bojím, zato ísť s Denisom po meste znamená nechať minimálne 50 eur na bezdomovcoch . Strašný to človek, pretože vúčšina z nich to aj tak prechľasce, len on to nechce vidieť . Na druhej strane, nie som nijako extra empatická, ale keď vidím, ako takí tí hluchonemí predávajú úplne blbosti za smiešne veci, vždy im nechám pkojne aj tých 50 eur... Ja neviem, asi nejaká citlivá ženská stránka mojej osobnosti .

5 Bonitka ◡‿◡✿ Bonitka ◡‿◡✿ | E-mail | Web | 2. srpna 2012 v 21:46 | Reagovat

Pekná foto :)

6 Shari Shari | Web | 2. srpna 2012 v 22:04 | Reagovat

[3]: Takových lidí je až moc...

[4]: Taky jsem se dost bála.. To je od tebe moc hezké.
Myslím, že někteří ani nemůžou za to, jak skončili, ale i tak se k nim někteří chovají, jako by byli něco míň..

[5]: Díky.

7 Taychi Taychi | Web | 2. srpna 2012 v 22:17 | Reagovat

Já se s cizími lidmi bavím jen když je okolo dost jiných cizích lidí a nebo je někdo známý se mnou. :-)

8 Shari Shari | Web | 2. srpna 2012 v 22:47 | Reagovat

[7]: Jo, to děláš dobře :-)

9 Janinka Janinka | Web | 3. srpna 2012 v 8:19 | Reagovat

Nemám ráda, když mi někdo takovýmto způsobem narušuje můj osobní prostor, který prostě k životu potřebuju (nepočítám neustále po mně lezoucí děti :D). Obávám se, že kdyby mi někdo cizí sáhl na ruku a mně to bylo divné, nedopadlo by to pro něj dobře :-D.

10 VendyW VendyW | Web | 3. srpna 2012 v 8:19 | Reagovat

Tak nikdo z nás si nemůže být jistý tím co má teď a může se ve stejné situaci ocitnout v okamžiku....myslím, že dneska to není žádný problém...jen je problém rozlišit kdo z těch bezdomovců a žebráků se do té situace dostal ne třeba vlastní vinou nebo se mu prostě nechce a nechtělo programově dělat. Za bolševika takových lidí byly plné hospody, sice "jako" někde pracovali aby měli razítko v občance ale většinu své pracovní doby proseděli v putyce. Jen za to byli placení a někdy dost slušně. Dneska v tom pokračují na ulici jen si ty peníze musí vyžebrat...ale z vlastní zkušenosti vím moc dobře jak je lehké skončit na pracáku a vlastně se stát takovým "vyžírkou" státu i když bez vlasní viny.

11 Jarka Jarka | Web | 3. srpna 2012 v 8:22 | Reagovat

Přemýšlím, jak bych se zachovala já a je mi jasné, že by mi takové setkání nebylo milé. Kytičku bych asi koupila, ale pak, jak se znám, už bych na další debatu nezabrala. Když mě osloví někdo neznámý, cítím se nesvá a vyklízím pole. ???  :D

12 Čerf Čerf | Web | 3. srpna 2012 v 9:00 | Reagovat

Pár let jsem chodil dvakrát denně přes park před pražským hlavním nádražím (z toho jednou vždycky mezi desátou večer a půlnocí), kde jsem se musel trošku obrnit proti srdceryvným příběhům, jinak bych přišel na buben. Snažím se upřednostňovat ty, kteří něco aktivně dělají, i kdyby to byla jen ta kytička. Myslím, že jsi v tomto případě udělala dobře, ale obezřetnost je určitě na místě. Bohužel, lidé někdy nejsou takoví, za jaké se vydávají.

13 š š | Web | 3. srpna 2012 v 9:37 | Reagovat

Je zajímavé, jak jsme ostražití, když nás někdo cizí osloví... Místo, abychom si rádi popovídali, tak kontrolujeme kabelky, jsme nervozní a nemluvní - mám to stejně. A myslím si, že to je škoda. Předpokládám, že většina nás nechce okrást... doufám tedy :)

14 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 3. srpna 2012 v 9:58 | Reagovat

To je zvláštní. Nevím, co bych dělala já. Ale peněženku nevytahuju za žádnou cenu :-D

15 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 3. srpna 2012 v 10:50 | Reagovat

Co člověk, to exot.

16 Veki Veki | Web | 3. srpna 2012 v 11:03 | Reagovat

Dlouho váhám dát někomu peníze: většinou z žadatelů táhne chlast a cigarety a na to jim tedy rozhodně dávat nebudu... když chtějí na lístek na tramvaj, na rohlík nebo na něco, tak jim nabídnu, že jim to koupím osobně - většinou odmítají. Jen velmi výjimečně dám někomu drobné.

17 Ježurka Ježurka | Web | 4. srpna 2012 v 17:30 | Reagovat

Já taky nejsem zrovna z těch, kteří rozdávají kdekomu na potkání, ale je pravda, že někteří se do takové situace mohou dostat, aniž by chtěli. Ale asi bych v tomto případě také byla nedůvěřivá. Doba nás naučila nevěřit. Bohužel. :-)

18 Vendy Vendy | Web | 4. srpna 2012 v 23:37 | Reagovat

To byla zajímavá historka. Asi bych ocenila, že chlápek chtěl něco prodat, nechtěl jen žebrat o peníze - nabízel protihodnotu. Asi bych taky dvacku oželela, aspoň za snahu.
Když jsem v Brně, občas si koupím od bezdomovců Nový prostor, ten časopis, co prodávají. Jim přispěju penězma (oni mají myslím půlku z prodeje), pro sebe získám plátek, který se dá číst (jsou tam vážně i zajímavé články) a spokojenost je na obou stranách... :-)
Ale je dobře, že jsi byla ostražitá. V dnešní době fakt jeden neví...

19 pavel pavel | Web | 1. září 2012 v 23:07 | Reagovat

"Ve střehu." Docela tě vidím jako před očima. Jsi taková bojácná holka. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama