Září 2012

Nad Dvoračky

29. září 2012 v 15:46 | Shari |  Krkonoše
V létě se mi podařilo jet chvilku na dovolenou. Nic cizokrajného, ale zatím mi to stačí. Vlastně jsem už hodně míst z Krkonoš popsala, tak budu přikládat jen fotky s návodem některých turistických tras. Páč jsem trošičku v časovém presu (práce - ve čtvrtek jsem neměla s kolegy čas ani slavit narozky a bude hůř, doma skládání skříní, pak jaksi problém s něčím, co nefungovalo a prostě se furt něco děje).

Do Krkonoš jsme vyrazili první červencový týden. Jeden z výletů vedl z Rokytnice n. Jizerou přes Huťský vodopád, Dvoračky, Růženčinu zahrádku a pramen Labe k Vosecké boudě a dále ke Krakonošově snídani, na Zadní plech, Ručičky a zpět :)

Teď jsem to na vás sice vychrlila, ale začneme pomalu :)

Huťský vodopád se nachází kousek za Rokytnicí, musí se k němu ale trochu do kopce. (víc zde)

Ke Dvoračkám se jde strmější lesní cestičkou, kolem které teče Huťský potůček.



Tady už je cesta upravenější, napojuje se na křižovatku s asfaltkami. Jezdí po nich i docela dost kol. To znamená, že když se člověk unaveně a udýchaně drápe do kopce, musí uskakovat cyklistům svištícím dolů - mj. na Čertovu horu vede lanovka, kterou se někteří nechávají vyvézt i s koly nahoru, takže pak už jenom sjíždějí dolů.

Dvoračky jsou známé tím, že se tam chovají pejsci husky aj. (více o Dvoračkách tady)

Od Dvoraček jsme šli dál nahoru, přes Růženčinu zahrádku směrem k prameni Labe. Začínaly se nám otevírat výhledy do okolí - tenhle je zpět na Rokytnici, ale asi je až moc zazoomovaný.



Kotel, směrem napravo jsou Kotelní jámy. (o Kotli tuhlenc)

Pohled na cestu zpět.

Vpravo..

A dopředu.

Na horizontu je Jínonoš.

A vzadu Wawel (zde, Sněžné jámy, které jsou hned za ním tu)

Jablíčkově

26. září 2012 v 22:33 | Shari |  Foto-mix
Abych řekla pravdu, nestíhám. Ani sem psát, co nového. Tak alespoň pár jablíčkových fotek, protože právě teď dozrávají. Líbí se mi, jak se vždycky někam zakutálí a prostě jen líně odpočívají. :)










Velký Pruský tábor

16. září 2012 v 18:42 | Shari |  ČR - PŘÍRODA
Šli jsme pořád rovně, podél řeky po červené.
Tentokrát nebylo možné se ztratit. Ovšem jen tenhle úsek.





Na rozcestí zvaném "Turistický most" jsme si pod dřevěnou stříškou dali oběd a trochu si odpočinuli. Už jsem to docela potřebovala.

Pokračovali jsme po zelené kolem tzv. Loupežného zámku neboli také Brtnického hrádku. Jde o velmi starou zříceninu, která určitě stojí za zhlédnutí. Byla ale na odbočce asi půl km od cesty, a protože jsem nevěděla, kolik (desítek?) kilometrů nás ještě čeká, zůstala jsem na cestě a hrádek si nechala na někdy příště.

Místo toho jsem se odhodlala odbočit k jeskyni Velkého Pruského tábora. Tento převis sloužil jako úkryt tamním obyvatelům v dobách válek.






Píše se zde: "Když během válek hrozil vpád vojsk do obcí, hledali obyvatelé úkryt ve skalách. Pod odlehlé převidy odnesli nejcennější majetek a tábořili v lesích spolu s dobytkem. Některá místa jsou známa dodnes: Balzerův tábor u Jetřichovic z dob třicetileté války nebo Velký Pruský tábor u Šternberka a Malý Pruský tábor u Vlčí hory. Do lesního labyrintu byl zahnán i dobytek z panských hospodářských dvorů (za sedmileté války zaplatila vrchnost r. 1759 za stažení všech krav a ovcí do brtnických a vlčihorských lesů 21 zlatých). Někdy se ve skalách skrývaly i panské "poklady", jak se to třeba traduje o úkrytu důchodní pokladny v Křepelčím dole.
Na stěnách tohoto převisu lze nalézt řadu starých monogramů a letopočet 1778 z dob války o děditství bavorské. Tentokrát vpadla koncem června do Čech pruská armáda a mimo jiné zcela vyplundrovala Jetřichovice. Nemenší škody však způsobili místním i vojáci z řad císařské armády."
(obrázek můžete pravým tlačítkem myši rozkliknout - je tam i generál Laudon, co jede skrz vesnici)

Onen vyrytý letopočet 1778.

Musím uznat, že skrýš měli docela mazanou. Z jedné strany byli zcela chráněni a druhou obklopovaly také skály, mezi kterými byly skuliny, takže lidé viděli každého příchozího. A třetí stranou byl přehledný svah, takže každého unavilo, než vůbec vyběhl nahoru k převisu.

Pak jsme ještě zabočili na Soví vyhlídku, ze které nebylo nic vidět (všude jen stromy). Potkali jsme tam ale moc milé lidi, kteří nám pomohli a ukázali směr, kudy dál. Naším dalším cílem se stala vesnička Brtníky a posléze vesnička Vlčí hora.



Vepředu je kopec Vlčí hora, na které je i rozhledna. Chtěli jsme se na ni vyšplhat, ale už jsme byli tak unavení, že bylo napínavé, jestli vůbec stihnem dojít zpět do pokoje.

Už byl večer, žádný autobus nejel a asi jsme vypadali i dost zoufale, protože před námi zastavila jedna báječná paní s tím, jestli nechceme kousek svézt. Ani nevíte, jak jsem za to byla ráda! Jeli jsme s ní asi dva kilometry do vesnice Zahrady, o které jsem psala v minulém článku. Dva kilometry sice není moc, ale v tu chvíli nám to ohromně pomohlo. V Zahradách jsme už totiž věděli, že nějak snad dojdeme.


Jenže asi kilometr před naším penzionem jsme omylem zahnuli špatně...
Variantou k přespání byla málem tahle chajda...

Vrátili jsme se tedy zpět, naštěstí to už nebylo tak daleko, ale byla jsem úplně na doraz.
Na druhou stranu...v penzionu jsme měli poukaz na jídlo v hodnotě 600 Kč, což nás prakticky celé odpoledne a večer neviditelnou silou hnalo kupředu :)




Ještě jsme měli polévku a na závěr marlenku, kterou jsme snědli uprostřed noci :-)

České Švýcarsko - skály

15. září 2012 v 12:43 | Shari |  ČR - PŘÍRODA
Když jsme byli nahoře ve skalách, nikde jsme neviděli turistickou značku. Nechtělo se nám ale vracet stejnou cestou dolů, protože kousek dál vedla jiná, trochu schůdnější.





Na téhle lavičce jsme si odpočinuli. Romantika :-)




Problém byl, že jsme stáli na cestě označené zelenou značkou, ale potřebovali jsme nutně na červenou. A nikde žádná šipka, i když červená nemohla být daleko. Chvíli to vypadalo, že se budeme muset vrátit přes skály zpět. Pro jistotu jsme ale prozkoumali jednu neoznačenou cestu - ušli jsme pár metrů a ejhle! napojovala se na červenou. Byla to klika, ale mohli to mít lépe značené. Mířili jsme z Kyjovského rozcesti na tzv. Turistický most.

U potoka je jeskyně, ve které se prý nacházejí krápníky. Pokoušela jsem se je vyfotit, ale vyblejskly se mi akorát tak nějaké lahve. Pokud tedy naučná cedule neměla na mysli krápníky ve tvaru flašek od vín.





Tento kámen byl poměrně dost velký, měl aspoň 150 cm.




Cesta ještě pořád není u konce :) Pravda je, že v tuhle chvíli jsme sice nebyli ztracení, ale k nějaké civilizaci, k případnému autobusu, to bylo ještě pořád dost daleko. Navíc nejezdily vlaky. Pro mě je to velký rozdíl oproti Krkonoším nebo Jizerkám, které znám a kde je snad vždycky někdo nebo aspoň lepší spojení autobusové či vlakové. Tady jsem se cítila doslova na konci světa.

České Švýcarsko

13. září 2012 v 15:47 | Shari |  ČR - PŘÍRODA
V Rumburku jsme si udělali jednodenní výlet do Národního parku České Švýcarsko.




Na rozcestí uprostřed lesa a louky stál i tento krucifix.


Na křižovatce ve vesničce Zahrady jeden pán renovoval náhrobky obětí první světové války. Vše bylo v němčině, i jejich jména. Kolikrát to byly skoro celé rodiny. Vyfotila jsem to, ale přijde mi to celé tak smutné, že to sem dávat ani nebudu. S pánem jsme si chvilku i povídali, kameny opravoval s takovou láskou, že mezi nimi nejspíš musel mít nějakého příbuzného.


Potom jsme sešli ze silnice a procházeli kolem baráčků. Na zahradě jednoho z nich s nízkým plotem na nás štěkal jeden pes tak rozzuřeně, že jsme přemýšleli, jestli celý výlet raději nevzdat. Bylo to o nervy. Jeho páníček si ho zavolal k sobě asi až po půl hodině. Příště s sebou vezmu pepřák. Bez milosti.


U Kyjova jsme se po červené dostali do Národního parku. Cesta se táhla rovně podél potůčku. Objevili jsme na ní jednu odbočku z kamenných schodů, která vedla k pískovcovým skalám.


Pohled zpět dolů.




A jde se dál :)











Pokračování příště :)

Rumburk

9. září 2012 v 18:37 | Shari |  ČR - MĚSTA/KULTURA
Když jsem včera jela autobusem celá do krve sedřená domů, vyděsila jsem revizora tak, že po mně nechtěl ani jízdenku. (I když to mohlo být taky tím, že paní vedle mě k němu byla nepříjemná a on z ní měl dost - ...nechápu přitom proč, když měla lístek (já v tu chvíli ne). Kdyby revizoři nebyli, museli bychom nejspíš procházet buď turnikety nebo by lístky stály desetkrát tolik...) Včera byl vůbec hodně zvláštní den. Měl začít hrnčířskými trhy v Berouně a pokračovat výletem na kole, ale skončil tím, že jsem teď skoro celá obvázaná a bolí mě každý pohyb. Au au au. Dvěmi prsty ale ještě zvládnu psát, tak tu aspoň zveřejním článek z Českého Švýcarska, kam jsem jela někdy v červnu :-).

Penzion, ve kterým jsme byli ubytovaní, se nacházel kousíček za městem Rumburk. Když jsme jeli vlakem, tak už za Děčínem země vypadala hodně opuštěně, jako země nikoho. Čekalo nás ještě mnohem smutnější město, které na své lepší časy už možná i zapomnělo.
V 18. století se do Rumburka, ve kterém žili převážně sudetští Němci, přistěhovali angličtí obchodníci. Zahraniční kapitál přispěl k ekonomickému růstu a koncem 19. století bylo město domovem pro 10 000 obyvatel. Na konci 1. sv. války propukla ve městě velká protiválečná vzpoura vojáků. Po druhé světové válce se většina Němců musela odstěhovat - po demonstraci českého a slovenského obyvatelstva bylo v roce 1946 vysídleno dokonce kolem 13 000 německých občanů.
I tak ale město dále fungovalo, hlavně pokud jde o stavebnictví, důležitý byl i průmyslový podnik Bytex.
Teď to tam ale vypadá spíš takto:



Když jsme procházeli uličkami s opuštěnými domy, bylo nám až smutno. Taky jsme se trochu báli.
Náměstí jsme si bohužel už nestihli prohlédnout, ale určitě doporučuji návštěvu tamní Lorety. Byla pro mě hodně velkým kulturním zážitkem. Loretánská kaple Panny Marie byla vybudována v letech 1704 - 1709 a svou výzdobou patří k nejhodnotnějším loretánským kaplím v České republice. Uvnitř se nachází Černá Matka Boží Loretánská, které se přisuzovala významná léčitelská moc (původní dřevěná socha stávala nad svícny a ohořela, proto se od té doby do loret dávaly už jen tmavé kopie soch).

Pak jsme se vydali hledat náš penzion. Byl umístěn trochu na kopci, ale to nám tolik nevadilo. Přesto jsme hned po ubytování sebou celí unavení švihli na postel.



Před večeří jsme se šli ještě trochu projít kolem.



Rozhledna Dymník, která tam stojí od roku 1896. Prý je vysoká 15 metrů a výhled má od Lužických hor až po Ještěd.






Večer jsme si šli sednout do restaurace, která je hned u rozhledny. Pobavil mě zajíček s parůžky. Jezevce jsem se trochu bála. Jedla jsem mu přímo naproti.




Informace o městě jsem čerpala z oficiálních stránek Rumburka http://www.rumburk.cz/.

Návštěva

4. září 2012 v 23:16 | Shari |  Praha