Listopad 2012

Kozí hřbety

13. listopadu 2012 v 22:39 | Shari |  Krkonoše

Od Sněžky jsme se vydali zpátky směrem do Špindlu. Prošli jsme opět kolem Luční boudy, jenže tentokrát jsme nezahnuli dolů do Údolí Bílého Labe, ale sestupovali jsme přes Kozí hřbety. Tento hřeben, který je vysoký až přes 1420 m n. m., se vyznačuje hodně strmými stěnami z obou stran - ze strany Údolí Bílého Labe a Údolí Svatého Petra. Celkově jsou Kozí hřbety dlouhé přibližně 3 kilometry, ale projít se po jejich vršku není prakticky možné.



Rozloučení se s Údolím Bílého Labe.



Pohled zpět.



Tudy jsme šli směrem k vyhlídce Krakonoš (cca 200 metrů) na Kozí hřbety.


Z vyhlídky - směrem do Polska.




Kozí hřbety. Tady cesta končila.


Sluníčko už začalo pomalu zapadat, takže nás hodně tlačil čas, abychom stihli zajít do penzionu za světla. Cesta byla kamenitá a strmá, takže bylo třeba dávat pozor na cestu. Hodiny už dávno ukazovaly pátou...




Vyfotila jsem poslední obrázek a běžela dolů. Tady cesta vypadá ještě celkem přehledně, byla ale horší místa.Trvalo nám to přibližně hodinu.
Na rovnou cestu jsme se stihli dostat jen tak tak - po dvou minutách jsme už šli v úplné tmě. Naštěstí jsme byli poblíž Svatého Petra, který je hned u Špindlerova Mlýnu. Ten den nás ale čekalo ještě jedno velké dobrodružství - za tmy najít penzion - bez mapy - dřív, než nám seberou večeři. Bloudili jsme po Špindlu ještě docela dlouho. Nohy mě po tom celém výletu bolely tak, že už mi bylo vážně všechno jedno. Nakonec jsme se zeptali jednoho taxikáře, který nám naštěstí poradil. I tak jsme skončili kdesi divně v trávě. Nakonec jsme se k penzionu dobelhali z druhé cesty. Do jídelny jsme šli kvůli bolesti nohou skoro jako mimozemšťané. S večeří na nás naštěstí počkali a i pivo nám navrátilo trochu ztracených sil :)

Na Sněžce

9. listopadu 2012 v 18:49 | Shari |  Krkonoše

Vyškrabali jsme se na vrcholek, ze kterého jsme chtěli obdivovat krásy naší roztomilé planetky. Cvakla jsem pár fotek... jenže v tom se na nás z Obřího dolu vřítl obrovský mrak. Byla zima a vítr, brr. Výhled do okolí se nám postupně ze všech stran zatáhl.

Ještěže jsem stihla aspoň pár fotek.


Obří důl.




Pohled na Polsko.



Naše nejvyšší hora byla pojmenována Sněžkou až roku 1823. Předtím ji lidé znali jako Risenberg (nejspíš obří hora z němčiny). Vůbec první český název byl Pahrbek Sněžný (..chudák), poté Sněžovka. Název spojený se sněhem docela odpovídá tamní teplotě, protože průměrně je tam za rok naměřeno 0,2° C a rekord větru tam dosahoval přes 210 km/h.


Polská bouda. Původní bouda byla postavena v polovině 19. století, jenže shořela. Teď je dole restaurace a nahoře meteorologická stanice (nedávno její část spadla kvůli náporu sněhu, ale už je to opravené).



Vlevo je vidět (i když moc daleko vidět ve skutečnosti nebylo) kaple sv. Vavřince, která byla postavena ve druhé polovině 17. století. Zpočátku se zde konaly pětkrát ročně bohoslužby, avšak v 19. století byla kaple zavřena a sloužila pouze jako hospoda a skrýš před větrem, sněhem a deštěm. V roce 1854 byla znovu vysvěcena.
Když jsme šli okolo, byla bohužel zavřená.

Na Sněžce je i Česká poštovna, nejvyšší místo u nás, kde se dá poslat pohled s originálním poštovním razítkem. Kromě toho si tam můžete koupit i občerstvení a na sedačkách v teple a suchu si odpočinout a posilnit se. Jen je tam hodně plno.

Nějak mi nepřišlo, že bych tuto poštovnu měla vyfotit (jako dokumentaristka jsem občas hrozná), mám ji ale na razítku. Až do roku 2009 tam stála původní budova poštovny (ach ach, škoda že si ji už nepamatuju!!), tahle tu byla smontována v roce 2006 (skládá se z 20 tisíc dílů dřeva, které mi přišlo spíš jako kov).
Je to zvláštní budova, která se tam podle mě architektonicky příliš nehodí. Na druhou stranu je postavená z praktického hlediska dobře a tak, aby přírodu celkově moc neponičila (např. země se dotýká pouze na dvanácti místech), což je fajn.



Pokud byste měli zájem vidět z tohoto krásného místa víc a připadat si, jakože tam přímo stojíte, jukněte sem:


Pozn.: V letech 2012 - 2014 bude probíhat kompletní rekonstrukce lanovky, takže pokud tam vyrazíte a nechcete jít pěšky, ověřte si, kde jinde bude lanovka fungovat.

(info krom wiki čerpány i z http://www.postovnasnezka.cz/)

Výstup na Sněžku

7. listopadu 2012 v 22:52 | Shari |  Krkonoše
Od Obřího sedla jsme začali po křivých kamenech prudce šlapat nahoru. Místy jsme se drželi i řetězů a párkrát jsem se musela zastavit, abych se vydýchala. Ještěže jsme s sebou měli čokoládu, docela se hodila.




Pohled do Polska. Vidíte, chodí tam i malinké děti.



Úplně první sníh.
Vlevo dole, jak je rozcestí, je vidět známá Slezská bouda. Když jsem tam stála před lety, vycpávala jsem si kapsy kameny, aby mě vítr nesfouknul do Polska. Srázy tam jsou docela prudké. Tentokrát bylo počasí naštěstí lepší - ale jen na chvilku.




Pohled směrem k Horní Malé Úpě, Pomezní boudy.


Polsko.

Sněžka 6x jinak

4. listopadu 2012 v 21:22 | Shari |  Krkonoše
Od Luční boudy jsme pokračovali dál rovnou na Sněžku. Počasí bylo nádherné, takže jsme si mohli užívat výhledy do okolí. K úpatí hory jsme šli přibližně čtyři kilometry téměř po rovince.














Pokračování příště :)

Luční bouda

2. listopadu 2012 v 23:55 | Shari |  Krkonoše
Údolím Bílého Labe jsme šli stále výš, až jsme vystoupili na Luční horu. O moc výš už v České republice dojít ani nelze.




Stříbrné návrší.



Pohled na Sněžku, ke které jsme mířili.




Luční bouda. Svítilo krásně sluníčko, ale teploměr stejně měřil 4° C.




Luční bouda, která se nachází ve výšce 1 410 metrů n. m. na Bílé louce, je nejstarší a největší horskou chatou v Krkonoších (dokonce jednou z největších horských budov v Evropě). Její dnešní podoba však pochází z let 1939-1940. Při jedné z rekonstrukcí byl objeven mlýnský kámen s letopočtem 1623, podle dalších důkazů musela Luční bouda existovat již ve druhé polovině 15. století.

Od svého vzniku až do druhé poloviny 19. století bouda patřila rodině Rennerů, kteří zde hospodařili. Využívali okolní pastviny a louky, na kterých se pásly desítky kusů dobytka a koz. Seno z plání sklízeli a dávali je na půdu pro turisty, kteří v boudě nocovali. Lidé tam chodili nejen kvůli výstupu na Sněžku (zvon je k ránu budil, aby nepropásli východ slunce), ale také kvůli zemědělským produktům a hlavně kvůli dobrému, bylinkovému sýru.
Po požáru v 17. století byla bouda přestavěna, přibyla k ní i tajná "penězokazecká" dílna, tedy padělatelna. O dalších pár let později k budově přibylo i vodní kolo a pekárna. Boudu mezitím začali hojně navštěvovat nejen ochránci přírody a přírodovědci, ale také umělci či spisovatelé (K. H. Mácha, V. Hálek aj.).
V roce 1914 byla Luční bouda rozšířena a stala se z ní největší chalupa v Krkonoších - pro turisty nabízela až 100 pokojů.

V roce 1938, při ústupu československé armády z pohraničí, však vyhořela. Češi tvrdili, že požár založili Němci, kteří budovu obsadili. Ti to však popřeli a tehdejší majitelé Bönschovi dostali odškodné kolem 13 mil. českých korun. Stavba však měla tak výhodnou polohu, že se začalo prakticky ihned s její renovací. Na obnovu byl zavolán známý německý architekt Stigler z Berlína, který se postaral o to, aby bouda byla pro německé turisty nadstandardně vybavena. Na přestavbě pracovali čeští, francouzští i ruští dělníci. Budovu se podařilo dokončit již v roce 1940, což bylo pořádně oslaveno (dorazil i nacista Kornád Henlein). Bouda sloužila jako výcvikové středisko wehrmachtu, bydleli tam němečtí piloti i příslušníci Hitlerjugend.

Po druhé světové válce byla bouda zkonfiskována. Začala tam jezdit Československá armáda, později i děti na lyžařské kurzy a pořádaly se také různé další hromadné akce. Na nějakou dobu ji získal do rukou i Klub českých turistů. Poté však připadla soukromníkovi a musela se kvůli špatnému, neudržovanému stavu na dva roky uzavřít (cca před deseti lety, důvodem bylo zejména zamoření plísněmi, růst nepůvodních řas v Bílém Labi). Tím přišla horská služba o své jediné stálé zimní hřebenové stanoviště. V roce 2003 byl vyhlášen na boudu konkurs s minimální částkou 5 mil. Kč. O koupi měl zájem KRNAP, jenže z nutnosti nákladných investic do rekonstrukce se o budovu nemohl ucházet.
Boudu koupila za 10,5 mil. soukromá firma, která ji opravila a počet lůžek ztrojnásobila na 150.
Majitel tam ale začal pořádat masové koncerty. Po jednom takovém se 150 účastníky bylo zjištěno poničení kleče a tundrových trávníků od necitelného frézování. Správa KRNAP s potvrzením ministerstva životního prostředí udělila majiteli pokutu 250 tis. Kč. Jenže poničení kleče se opakovalo. Podle stránek majitele tam je i pivovar. Národní park z toho "musí mít radost"...