Leden 2013

Den Haag

28. ledna 2013 v 22:14 | Shari |  ZAHRANIČÍ
MODERNÍ ČÁST MĚSTA

V prosinci jsem byla v Haagu. Nejdřív jsem přilétla do Amsterdamu, odkud jsem jela vlakem a posléze tramvají k hotelu. Už odbilo osm hodin večer, takže názvy pro mě zcela cizích ulic šly špatně číst. Hotel ale naštěstí stál blízko, takže to nebyl velký problém. Recepční mě v něm moc mile přivítal, zajímal se o Českou republiku a snažil se vyslovit název jedné z našich ulic, což od něj bylo roztomilé.

Jakmile zaklaply dveře od mého pokoje, vydechla jsem si, skočila na vysokou dvoulůžkovou postel a něco snědla. Po vykoupání jsem se připravila na jednání, které mě čekalo další den. Brzy jsem však usnula.

Druhý den jsem vstala s předstihem, abych všechno stíhala - tedy upravit se, obléknout a vyrazit hledat místo setkání. Cestou jsem se maličko porozhlédla po okolí. Moderní budovy střídaly cihlové architektonické skvosty.

Zjistila jsem, že se v celém městě jezdí víc na kole než autem, resp. auta tam skoro nejezdí. Stačí, když budete chvilku stát na na ulici a cyklisté budou jen svištět kolem vás ze všech stran. Když jsem se na to ptala tamní obyvatelky, odvětila, že důvodem jsou vysoké poplatky pro řidiče - prý se tam auto normálnímu člověku vůbec nevyplatí. Ty tisíce kol a cyklistů mě přímo fascinovaly. Další věcí, které jsem si všimla, bylo složení obyvatelstva. Snad každý pátý člověk měl tmavší pleť (byli mezi nimi i muslimové). A připadala jsem si tam mnohem bezpečněji než v Praze.











Když skončilo jednání, vydali jsme se na společnou večeři. Musím říct, že nic lepšího jsem do té doby nejedla. Večeře měla několik chodů, jednotlivá jídla byla lehká, ale člověk se nasytil. Jedli jsme hustou polévku s krevetovou jednohubkou, salát s kozím sýrem a krevetami a následovala ryba s dresingem, který byl tak dobrý, že se mi z toho motala hlava. K tomu jsme pili vynikající víno a na závěr měli mňamózní zákusek.



Odcházela jsem společně s jednou Rakušankou téměř jako poslední. Příjemně se nám motala hlava, takže byla sranda hledat v malých, spletitých uličkách hotel. Nakonec nám jeden pán poradil. Když jsem se dostala na pokoj, jen jsem se osprchovala a hned usnula. Byl to náročný, ale báječný den.

Další den jednání pokračovalo. Odpoledne jsem měla ještě chvilku času, takže jsem prošmejdila centrum města.









Když jsem čekala na odlet, sedli si vedle mě tři muži kolem třicítky. Jakmile mezi sebou začali mluvit, pochopila jsem, že jedu zpět do České republiky. Za každou větou nějaké sprosté slovo. Postesknila jsem si, že u nás není tolik gentlemanů jako "na západě". Ne jenom ve slovech, ale i v chování.

V letadle si pak vedle mě sednul kluk, který vypadal jako gentleman natolik, že jsem s ním měla tendenci mluvit anglicky. A i on se mnou, protože byl půl roku na studijním pobytu v Koreji a právě se vracel na Vánoce domů. Byl sice u okénka, ale snažil se, abych viděla i já co nejvíce ven. Protože pohled z letadla na noční Prahu je prostě nezapomenutelný...

Další související články:


Síla hor I :-)

21. ledna 2013 v 22:46 | Shari |  Tatry














Labský vodopád

9. ledna 2013 v 22:51 | Shari |  Krkonoše
Všimla jsem si, že jsem ještě nedokončila poslední krkonošský výlet. Labským dolem jsme šli mírně stoupající cestičkou a koukali se vlevo do stráně. Když jsem tam byla předposledně, spatřila jsem jeleny. Tentokrát se schovali, možná to bylo i kvůli uschlým stromům.






Netrvalo dlouho a přivítal nás vodopád, který je nejdelší v Česku, měří 148 metrů. V článku "Pančavský vodopád" ho můžete vidět seshora.





Poslední pohled do stráně. Celkem přátelská cestička se změnila na dost hodně prudkou, která stoupala výš a výš, prakticky do výšky, jak končí tato stráň. Byla hodně kamenitá a místy jsem byla ráda, že jdu nahoru a ne dolu, protože při stoupání se člověk nějak snadněji vyškrabe.

Labský potůček, za ním není cesta, ale přírodou nahromaděné kamení.

Dostali jsme se mezi kleč.


Úplně nahoře, pod Labskou boudou, se dá sejít po schůdkách na vyhlídku, odkud je vidět Labský vodopád. Vítr fičel tak rychle a tak studeně, že jsem honem udělela pár výcvaků a běžela se schovat do závětří.





Pohled do Labského dolu, Labský potůček.

Pak jsme šli opět pohodově rovnou cestou k Martinově boudě. Sluníčko začalo hřát, takže jsme si vychutnávali každý doušek barevného podzimu.


Mějte se prímově!

A pro ty, kteří půjdou volit prezidenta, mám takový malý tip - Volební kalkulačka. Když zodpovíte otázky, ukáže se vám na konci, kdo z kandidátů má jaké názory a který z nich má k vašim názorům nejblíže. Určitě to není všechno, ale setkala jsem se už s tím, že někteří lidé byli zklamáni tím, koho zvolili - prostě jen proto, že jejich názory neznali a volili podle plakátů.

Povánočně

6. ledna 2013 v 20:52 | Shari |  Patlanice
Poslední dobou mi blog zarůstá plevelem. Nemám jaksi čas zveřejňovat články, jak jsem pořád v jednom kole. Hromadí se mi tak fotky i zážitky, o které bych se sem tam ráda podělila.
Třeba to teď bude lepší, kdo ví.

Teprve dnes jsem se dostala na delší čas k internetu, takže jsem nestihla zveřejnit ani všechny články s vánočními fotkami. Vánoce jsem slavila na dvakrát, nejdřív s přítelem, od kterého jsem dostala celý kreslený seriál Candy, z čehož mám obrovskou radost, protože tenhle seriál miluju (v původním japonském znění s titulky), anglickou knížku a samodržící vzorovaný punčošky. On dostal čepici s šálou a cestovní polštářek pod hlavu, na který jsem vyšila lístečky. Samotný Štědrý den jsem pak strávila s rodiči a ségrou, takže jsem se dostala i k malování perníků . Tuhle práci mám na celých Vánocích skoro nejradši. Těsto připravovala máma a perníčky vykrajovala ségra, takže jsem už měla všechno připravené. Poprvé jsem při zdobení použila kupovaný igelitový sáček se "sosáčkem" (nebo jak to mám nazvat). Perníčky ale byly tak dobré, že mi zdobení přišlo skoro zbytečné. Slupla bych to nejradši všechno a hned.


K Vánocům jsem sestře (krom pár kupovaných dárků) vyrobila spony do vlasů, náušnice a náhrdelník z fimo hmoty. Nikdy jsem s tím do té doby nepracovala, ale vlastně to ani není moc těžké. Ještě jsem to potom zalakovala bezbarvým lakem (na nehty). Je to jedna z mých dalších infantilností, kterou jsem myslela spíš pro srandu na volný čas. Měla jsem místo toho ale raději něco pořádnějšího koupit, protože to moc velký úspěch nemělo. Zkusím to příště odčinit..



Po Vánocích jsem odjela do hor a koupila si jako suvenýr želvičku / rychlošneka :-)

Jaké byly vaše Vánoce? :-)