Březen 2013

Zimní krajina

30. března 2013 v 15:43 | Shari |  Jizerské hory
Vím, zimy už má každý plné zuby. Podle některých vědců je ale možné, že za nějakou stovku let bude místo tradiční české krajiny rozsáhlá poušť, Amerika bude samý hurikán a spoustu pobřežních států budou ohlodávat barevné rybičky. A jiní si to nemyslí. Nebo aspoň ne s tím, že by za to mohly výpary CO2. Teď babo raď, kdo má pravdu. Hlavně "ať není narušená neviditelná ruka trhu", že.

Tím vším chci říct, že je třeba užívat si i tu zimu. Sněhová nadílka má taky něco do sebe. :-)

Autorem fotek je ve většině případů moje báječná ségra.
























Sněženkové jaro

17. března 2013 v 19:32 | Shari |  Rostliny

Všude byla spooousta sněženek :)


Tenhle keřík s drobnými žlutými kvítky moc krásně voněl. Nejspíš to bude jasmín nahokvětý, s názvem mi pomohla Vendy W, děkuju! ;)


Devětsil


Talovín








Bledulka a na závěr jakýsi korýš z doby pravěké.


Příroda je nádherná, ale v trpělivosti k ostření mám rezervy :)

Fialovožluté jaro

16. března 2013 v 22:36 | Shari |  Rostliny
Jaro je tu cobydup! :-)

Talovín

Krokus














Krvavé bohatství

10. března 2013 v 14:31 | Shari |  Něco jako názory
V zemích jako je USA, Česká republika nebo Somálsko se lidé často řídí heslem "Každý svého štěstí strůjce", případně jdou ještě dále s větou "Urvi, co můžeš". V některých vyspělých zemích jako je Francie či státy Skandinávie se sice rozhodli jít lidštější, ohleduplnější cestou, jenže tyto snahy jsou jen zrnkem v moři písku, které tvoří mj. transnacionální korporace. Vládcem světa jsou peníze. A pro ně se mnozí neštítí udělat cokoliv. I zabíjet. Nebo - v případě firem pod naleštěnou slupkou marketingových značek - přehlížet masakry, miliony zavražděných a statisíce znásilněných žen a dětí.

Od konce druhé světové války proběhlo 150 válečných konfliktů, z nichž se 80 % událo v rozvojových zemích bohatých na nerostné suroviny. Paradoxní je, že země s největšími zdroji nerostných a přírodních surovin, po kterých prahnou korporace s mnohamiliardovými zisky, bývají těmi nejchudšími. Důvodem jsou často právě dlouhotrvající konflikty, které stabilizaci zemí ochromují. A někomu to přijde sestakramentsky vhod.

Představte si, že každou minutu je ve válkách zabit jeden člověk - a za stejný čas se vyrobí 15 nových zbraní. Příjem největších vývozců zbraní (USA aj.) je přitom z obchodu se zbraněmi mnohem vyšší než finanční pomoc, kterou rozvojovým zemím za hojné asistence médií věnují. Většina mrtvých a zraněných jsou přitom civilisté, polovina z toho jsou děti. Jak možná už tušíte, peníze získané z prodeje surovin slouží nejčastěji k nákupu nových zbraní. Tím se z prolévání krve a drancování přírody stává začarovaný kruh.

Za konflikty, které se přenášejí do občanských válek a nepokojů, nestojí jenom ropa, zlato, diamanty nebo dřevo, je to i donedávna méně známý, zato hodně žádaný coltan. Tato ruda, kterou tvoří niob a tantal, je nezbytná pro výrobu mobilních telefonů, notebooků a dalších elektronických zařízení. Jednou ze zemí, která má tu smůlu, že se na jejím území nacházejí cenná ložiska coltanu, je DR Kongo. Více než desetileté boje o suroviny si zde vyžádaly už přes pět milionů lidských životů. Milion lidí muselo opustit své domovy, statisíce žen a dětí bylo brutálně znásilněno.

"...zprávy OSN usvědčily 85 firem z Evropy, Severní Ameriky a Asie ze zapletení do konfliktu. Za největší konečné odběratele "krvavého coltanu" byly označeny společnosti Nokia, IBM, DELL, Ericsson a další."(str. 4, Rozvojovka - Války o zdroje, 3, 2010). Všechny firmy odmítly toto nařčení s tím, že není možné zjistit původ surovin. Ty se totiž dostávají do Nairobi nebo ilegálně do Rwandy, kde je levně vykupují firmy především z USA, Francie, Belgie, Velké Británie a JAR.

Kvůli takovým válkám trpí samozřejmě i zvířata - v Angole a DR Kongu došlo k úbytku divoké zvěře (zejména slonů a goril) až o 95 %.

S růstem spotřeby surovin se těží neustále více a země se drancuje tak, že ji možná za pár desítek let už ani nepoznáme. Už dávno jsme se podle mě ocitli ve fázi ropného zlomu. Nová, snadno přístupná ložiska prostě už nejsou. A ropa získaná hluboko v oceánu nebo z ropných písků bude jen pro vyvolené a "silné". I další strategické suroviny začnou docházet - podle různých prognéz už kolem roku 2050.

Je toto jediná cesta, kterou lidstvo musí jít? Drancovat přírodu a vraždit kvůli surovinám, které tu za pár let už stejně nebudou? Musí hlad po moci a po nadbytku peněz způsobovat tolik utrpení?



Zasněžíno

6. března 2013 v 18:25 | Shari |  Jizerské hory



















Šámalova bouda v zimě

3. března 2013 v 23:17 | Shari |  Jizerské hory

Šámalova bouda se nachází na tzv. Nové louce, která vznikla po vykácení tehdejšího lesa - kvůli dřevu pro Liberec a Jičín a také kvůli tehdejní sklárně. Do dnešní doby tam les již znovu nevznikl, naštěstí je ale v okolí stromů habaděj. Historii boudy můžete najít v letní verzi článku zde. Dnes Vám boudu ukážu z pohledu "zimního turisty".

Tak jako je v létě Šámalova bouda mekkou pro cyklisty, je i v zimě středobodem pro běžkaře - a to dokonce v ještě větším měřítku. Je to právě zimní období, kdy kvůli návalu hostů není téměř možné najít volné místo u stolu. Když budete mít hodně velké štěstí, najdete volnou židličku u již pravděpodobně zpola obsazeného stolu. A když budete mít smůlu, budete muset půl hodiny i více čekat, než se uvolní nějaké místo. Nebo můžete vzít zavděk kioskem,který je v zimě hned vedle boudy. Na nasycení a načerpání sil určitě stačí, pro fajnšmekry ale doporučuju vystát sebevětší frontu v Šámalce. Nejen že tam mají výborné pivo, vaří tam ale i vynikající boršč nebo vývar z jelena. Šámalova bouda je všeobecně proslulá svými jídly ze zvěřiny, najdou se tam ale i obyčejná jídla jako je knedlo zelo vepřo nebo palačinky a saláty.










Okolí boudy






Mrazivá přehrada

2. března 2013 v 17:38 | Shari |  Jizerské hory


Přehrada Bedřichov nebo taky Černá Nisa.

I když jsou Jizerské hory zlatým dolem pro běžkaře, my si první den vybrali těžko schůdnou část kolem pobřeží přehrady - od hráze z pravé strany. Skoro po celý rok včetně léta je téměř nemožné přejít tamní pěšinku suchou nohou. Trsy hrubé, vysoké trávy střídají bažiny a bláto. (Nisa na jaře zde, v létě tady a tuhlenc)
Teď bylo ale vše zasypáno sněhem a cestu tvořilo nekonečné množství strmých kopečků. Pro běžkování tedy moc nedoporučuji.



Tady byla cesta dobrá, ale to jsme k přehradě teprve mířili.

















A trošku barevně upravené fotky



A abych neporušovala autorský zákon,tak tu fotku s chajdou a tuhetu s křížkem fotil přítel. Možná ještě nějaké, už si to nepamatuju přesně, protože jsme měli jen jeden foťák. :)