Duben 2013

Myšky

14. dubna 2013 v 21:49 | Shari |  Zvířátka

V sobotu jsme si vyšli do jednoho lesoparku. Když jsme se rozhlíželi kolem, uviděli jsme, jak na nás u jednoho kmene kulí oči malá, černá myška. Jako by se vůbec nebála. Utekla před námi a zase znovu přiběhla. Trochu jsem se přiblížila, když v tom jsem uviděla další dvě!

Mají tam hotový domeček, od lidí. Asi původně někomu patřily, a proto jsou tak ochočené. Hodila jsem jim sušenku a teď jen dofám, že je nesní žádný pes ani kočka.





Ta je ťuťuťuťu ťuťuuuuuuuu!! Jak ťapká! ňuuuu :-)

Fialové

12. dubna 2013 v 21:45 | Shari |  Rostliny
Trochu předběhnu počasí, tyhle fotky jsem dělala už dávno, ale nechci tu strašit se sněhem...
Foceno z milované botanické :)















Uprostřed hor

6. dubna 2013 v 18:13 | Shari |  Tatry
Ještě jsem vám nepovídala o mém Silvestru, tak to musím honem rychle napravit :-)
Vždycky jsem si přála strávit přelom roku uprostřed přírody, někde v horách, daleko od civilizace, od lidí, koukat shůry na malinké ohňostroje a zažít prostě tu nejpravější romantiku.

Byli jsme dost kilometrů daleko od nejbližší vesnice, na svahu uprostřed prořídlého lesa a blízko tatranských štítů. Prostě paráda. Přijeli jsme odpoledne, když už Slunce začalo zapadat. Následující den, poslední v prosinci, jsme si udělali výlet. Myslela jsem, že to bude jen procházka, takže jsem si s sebou nevzala pití ani jídlo. Nejdřív jsme se škrabali skrz husté roští do kopce. Cestou jsme zkoumali stopy ve sněhu a podle další indicie jsme zjistili, že ten den ráno, na tom samém místě, musel být i pořádně velký jelen. To už jsem se začala vážně bát, že potkáme medvěda. Ťapali jsme dál a nejspíš jsme i trochu zabloudili. Z hladu se mi dělaly mžitky před očima. Ona to není pro holku jako já sranda jít se třemi horaly odchovanými Tatrami.

Naštěstí nás cesta zavedla do jedné malilinké vesničky s pár baráčky. Některé domky byly zcela původní, takže jsem si chvílemi připadala jako ve skanzenu. Jenže my měli hlad, a tak nebyl čas na obdiv polorozpadlých domků. V jednom penzionu nám po chvilce přemlouvání přinesli polévku (původně měla prý být jen pro jejich hosty). Nebylo toho hodně, ale bodlo to. Když jsme vyšli ven na zledovatělou silnici, začalo už Slunce zacházet za obzor. Stímvalo se tak rychle, že když jsme sešli z hlavní silnice k lesu, byla už téměř tma. Od sněhu, po kterém jsme kráčeli, se odrážely poslední záblesky světla. Vedle nás, zpod křoví, občas zahoukala liška. Znovu ve mně blikla obava, jestli na nás odněkud nevyskočí medvěd. A prý tam žijí i vlci. Šli jsme tedy dost rychle a já už nemohla. Vlastně jsem myslela, že vypustím duši. Když jsem se koukla nad sebe, zjistila jsem, že se mraky, které nás celý den doprovázely, rozutíkaly do všech možných stran. Nad hlavou se nám rozprostřela obloha hustě protkaná korálkami hvězd. Bylo to kouzelné. Studovali jsme, kde je velký a malý vůz, kasiopea, kde je jaká planeta... Měla jsem chuť si lehnout do sněhu a nechat si zdát nějaký krásný sen.

Jenže jsme ten večer měli ještě za úkol uvařit kapustnici neboli zelňačku. A její představa byla taky dost lákavá. Vyškrabali jsme se proto opět do svahu k chajdě, já už fakt z posledních sil. Odpočinuli jsme si a začali vařit. Musím říct, že se hodně povedla, a to i díky někomu, kdo vaření rozuměl, protože já to nejsem. Když se přiblížila půlnoc, vyšli jsme ven do tmy, s hrníčky v rukách a flaškou vína. Podívali jsme se směrem na vzdálený kopec v Polsku, na jehož vrcholku svítilo nesčetně světýlek. Za chvilku už nad ním byly vidět i malé ohňostroje barev, které se rozpíjely do černě noční oblohy. Připili jsme si. Pak tedy nezůstalo jen u vína, ale já si šla lehnout.





















Na této cestě už žádné stopy od člověka nebyly.







Tady jsme měli polévku.







A tohle byla kromě petrolejových lamp a mobilů nejbližší světýlka, která jsme viděli. Odtud jsme také pozorovali ohňostroje. Ani nevim, proč jsem je nefotila. Asi kvůli síle okamžiku :-)

Všem zmláceným

1. dubna 2013 v 20:16 | Shari |  Rostliny
Je to paradoxní. Nad mezinárodním dnem žen mnozí muži ohrnují nos a považují ho za trapný a překonaný svátek. Jakmile se jim ale naskytne příležitost ženu pomlázkou legálně zmlátit, vrhnou se do toho s nadšením. Děcka za to vyžebrají peníze a muži se opijí u slivovice. Báječné.

Co trochu tento zvyk zaktualizovat? Pomlázku bych dala jen jako ozdobu připomínající jaro a místo mlácení můžou muži třeba uvařit nějakou speciální mňamku a k tomu přinést lahev dobrého vína. Zaručuju vám, že po tomhle ženy rozhodně neuschnou. :-)

Pro všechny, kterým se pomlázka nevyhnula: