Červen 2013

Auschwitz - Slovenská expozice

27. června 2013 v 19:40 | Shari |  Polsko
Už nějakou dobu se odhodlávám psát o tématu, které je hodně těžké. Ne svou složitostí, ale závažností. Nezáleží na tom, že se to týkalo hlavně Židů, Romů či homosexuálů. Mohlo jít o kohokoliv jiného. Stačilo vyvolat obecnou nevoli vůči některé skupině obyvatel. A nejhorší je, že lidské povahy se příliš nemění. Jde si jen vzít poučení. Přesto si myslím, že kdyby se teď vyskytly podobné podmínky jako tehdy, nedopadlo by to o moc lépe. Sami můžeme být svědky toho, jak média lidmi lehce manipulují. Přesto doufám, že už se nic takového nebude opakovat - ani jinde ve světě, i když války jsou bohužel stále.

Nedávno jsem navštívila muzeum v Osvětimi. Osvětim jako taková je na první pohled úplně obyčejné město s úplně obyčejnými obchody, autobusy i chodníky. Peklo bylo v táborech zvaných Auschwitz I, Auschwitz II - Birkenau a Auschwitz III - Monowitz, k nimž patřilo ještě dalších víc než 40 okolních menších táborů.

V Auschwitzu I se nacházejí budovy, ve kterých jsou nyní výstavy zaměřené na různé státy. My jsme navštívili expozici, která se zabývala "židovskou otázkou" na Slovensku, a dále výstavu českou, ve které ale nebylo příliš informací. Proto se v tomto článku zaměřím na Slovensko.

Koncem třicátých let žilo na Slovensku téměř 140 000 Židů. Polovina z nich se živila obchodem a finančnictvím, což podpořilo antisemitskou demagogii. Nadpisy článků v novinách zněly například takto: "O co Židé okradli slovenský národ", "Izrael proti křesťanům", "Největší radost pro slovenský lid, že se zbavujeme Židů", "Bezohledně jednat se Židy!", "Vyhubit Židobolševickou hydru", "Budeme prvním státem v Evropě bez Židů", "Jen Slovensko bez Židů" atd. Nenávistné myšlenky se dále šířily, a to ruku v ruce s tzv. "arizácií". Tato akce spočívala v tom, že Židům byl odebrán veškerý majetek - obchody, domy atd., které často převzali jejich sousedi.
Protižidovská opatření byla přijata už pár měsíců před oficiálním začátkem války, v roce 1941 pak bylo vydáno vládní nařízení - tzv. Židovský kodex, ve kterém se mimo jiné psalo:

- Židé jsou povinni nosit židovské označení. Kdo nenosí, potrestá se za přestupek peněžitým trestem od 100 do 10 000 Ks nebo zavřením až na 15 dní,
- zákaz uzavření manželství mezi Židem a nežidovkou (a naopak) a Židem a míšenkou (a naopak) pod hrozbou tří let vězení,
- zákaz volebního práva,
- Židé nesmí být advokáty, inženýry, nesmí vykonávat lékařskou a zvěrolékařskou praxi atd.,
- státní bezpečností orgány mohou kdykoliv provést u Židů osobní prohlídku, a to i bez písemného příkazu úřadu nebo soudu,
- je možné zaměstnávat Žida jen po udělení povolení,
- Židé nejsou oprávněni lovit ryby,
- Žid nemůže řídit motorové vozidlo, atd. atd.

Tehdejší slovenský prezident a katolický kněz v jednom v roce 1942 pronesl tato odporná slova: "Vtedy, keď tri milióny národa mali 62%, vtedy 5% Židov malo 38% národného dôchodku! A ten pomer medzi národom a židovstvom sa stále rozširoval. Bolo by to vyzeralo ešte horšie, keby sme sa neboli vzchopili včas a keby sme sa neboli od nich očistili. A urobili sme to podľa príkazu Božieho: Slovák, zhoď, zbav sa svojho škodcu!" (viz tu)


Tiso vyznamenává vojáky wermachtu, kteří krvavě potlačili slovenské povstání. Všimněte si toho smějícího se chlapa vzadu.




Článek o tom, že "konečně" byli Židé přinuceni pracovat a že jejich spáchaná "křivda" na slovenském národě bude plně odčiněná...

Kolik z lidí tušilo, že nejde o "obyčejnou práci"? A kolik z nich to dále mlčky nebo slovem a činem podporovalo?
A kolik takových lidí je dnes mezi námi, jen kdyby k něčemu takovému byly opět podmínky?

Na Ptačí kupy!

19. června 2013 v 19:07 | Shari |  Jizerské hory
Na Holubník a Ptačí kupy jsem se těšila už hodně dlouho. Tentokrát jsme se rozhodli jít přesně opačným směrem, než kterým jsem tam do té doby chodila - snažili jsme se dostat na vrchol co nejdříve kvůli počasí. Mraky totiž hrozily, že by sluníčko nemuselo svítit pořád. A bylo by hodně nepříjemné chytit tam nahoře slejvák.

Z Bedřichova jsme se tradičně vydali na Novou louku a pokračovali po téměř rovné a i pro kola vhodné cestě až Hřebínek. Tam jsme se posilnili a zabočili směrem k vyhlídce Krásná Máří. Kousek za polovinou cesty, na rozcestí, jsme však vyměnili žlutou turistickou barvu za červenou, která vedla kamsi nahoru do lesa. Místo asfaltky na nás čekal dost špatně schůdný terén. Přelézání stromů bylo ještě to nejlehčí. Horší bylo šplhání na obrovské a kluzké kameny. Za krásné výhledy, které jsme na vrcholku viděli, to ale rozhodně stálo.
Stále se tam sice tyčí uschlé stromy, které byly zničeny kyselými dešti z Polska, přesto je vidět, že se příroda s touto tehdejší pohromou dobře vyrovnává. Na ztrouchnivělém dřevě vyrůstají nové smrčky, které jsou chráněny uschlými větvemi a zároveň mohou čerpat ze starého dřeva živiny. Bez toho by se tamější původní prales obnovoval jen velmi ztěžka.







Cestičkou, která je vidět, jsme šli.






V pozadí Ještěd, před ním milovaná přehrada Černá Nisa (Bedřichov)














Suchopýr :-)













A kdo by měl zájem, může se podívat na můj historicky první rozhovor - tu :-)

Mějte se krásně!





Veverky

9. června 2013 v 22:36 | Shari |  Zvířátka
V jednom lesoparku nás skoro obklíčily veverky. Naštěstí jsme se na ně předem vyzbrojili oříšky - jinak by nám bylo líto nechat je tam jen tak o hladu. Když vám tahají zoubkem mls a opírají se při tom rukama o tu vaši, je to neskutečně roztomilý pocit.
Fotí se ale těžce, běhají tak rychle, že než člověk zaostří a cvakne, zmizí ze záběru.







































Záleží na barvě pleti?

3. června 2013 v 21:03 | Shari |  Něco jako názory
Asi každý z nás odsuzuje nacisty za to, co spáchali. Rasismus, xenofobie, pocit nadřazenosti a chladná touha po penězích vygradovaly do tak nechutné podoby, že se z některých lidí staly doslova zrůdy. Přes všechno, co se stalo, se však mezi námi stále objevuje větší či menší nenávist vůči menšinám - vůči Romům, muslimům, přistěhovalcům - a dokonce i vůči lidem, kteří zde získali azyl. Zatím to není tolik vyhraněné, ale kolik k tomu zbývá?

Dospěla jsem k názoru, že za rasistickými a xenofobickými emocemi se často skrývá obyčejná závist. Lidé závidí sociální dávky, příspěvky od Evropské unie a další výhody, které "ti z většiny" nemají. Otázka dávek je také ve všech diskuzích zmiňována nejčastěji. Je ale třeba uvědomit si, že všechno má své příčiny. Sociální dávky jsou komenzací za špatné životní podmínky, ve kterých by "většina" nemohla být - bydlení bez tepla, často i bez vody, natož aby zbyly nějaké peníze pro děti na svačinu. "Lidé z většiny" dokonce závidí příspěvky na léky přistěhovalcům z oblastí zasažených válečnými konflikty. Neřeší, kolik toho prožili, že viděli umírat své blízké a že je třeba k nim mít extrémně citlivý přístup. Naopak, peníze by si raději nechali sami a přistěhovalce by sem pro jistotu nepustili vůbec.

Nedávno jsem viděla dokument, ve kterém byli lidé na koupališti tázáni, zda jim nevadí koupat se společně s Romy. Jedna z dotázaných vyslovila přání, aby byly oddělené bazény. Ač je to možná absurdní, v Ústí nad Labem šli před pár lety se stavbou Matiční zdi ještě dále a nepřidala tomu ani hra "Zastřel si svého .." (ani se mi to nechce dopisovat) - článek k tomu můžete nalézt zde. Mimochodem, po rozkliknutí si můžete přečíst dole i komentáře. Jak že moc je naše společnost daleko od totálního rasismu - od vytváření ghet, zabíjení a posílání do táborů? Ovšem "spořádaný občan" si řekne, že samozřejmě proti nim nic nemá, ale v duchu si možná přeje, aby s ním nikdo takový nebydlel v baráku.

Že jsou někteří z nich špatní neznamená, že jsou takoví všichni. Viděla jsem bílé prodávat drogy a bílé krást. A pokud bychom se podívali na velké krádeže - banky a další společnosti nerozkrádají lidé s tmavším odstínem pleti. Jde o miliardy, které platí každý z nás.

Myslím, že je pro společnost nejvyšší čas změnit přístup a zamyslet se nad tím, jak věci změnit.
Podle mě je ze všeho nejdůležitější zaměřit se na vzdělávání dětí - zajistit, aby skutečně chodily do škol. V dnešní době to bohužel vypadá tak, že velká část z nich navštěvuje zvláštní školy, přestože jsou intelektuálně úplně na stejné výši jako děti ostatní. Jejich cesta je tak většinou předurčena někým jiným a růžovým sadem rozhodně nevede. Zkuste si představit sami sebe se zvláštní školou. Pokud by však tyto děti navštěvovaly normální třídy a byly by zkoušeny stejně jako ostatní, začlenily by se do společnosti mnohem lépe a měly by vyšší šanci jít studovat na střední i vysoké školy. Navíc by se z jejich spolužáků a kamarádů postupem času nestali rasisté. Další důležitou věcí je, aby jejich rodiče měli peníze nejen na učebnice a další školní materiály, ale také například na dioptrické brýle. Bez nich se i chytré a pilné dítě, pokud je potřebuje, těžko něco naučí.

A peníze jejich rodičů jsou právě často kamenem úrazu. Jenže opět bychom se měli zamyslet nad tím, jak to řešit, než jen bezcílně svalovat na někoho vinu. Bezesporu je třeba vytvořit pro tyto lidi lepší podmínky na pracovním trhu. Volných míst je bohužel velmi málo, pro všechny. A možná i kvůli jejich nedostatku jsou lidé s tmavší pletí v oblasti zaměstnání diskriminováni. Nakonec se můžeme dostat k závěru, že máme systém nastavený tak, že těmto lidem ani jiná možnost než sociální dávky často nezbývá.

Je třeba mít pro tyto lidi pochopení a snažit se k nim chovat stejně jako k ostatním, bez předsudků. Rasismus, ani skrytý, nikam nevede. Způsobí pouze to, že lidé přestanou být lidmi.

Průhonické rododendróny

2. června 2013 v 15:15 | Shari |  ČR - PŘÍRODA
Prý letos svítilo sluníčko jenom nějakých 80 hodin. Myslím, že tenhle odhad docela odpovídá, letošní půlrok je opravdu zvláštní. Nejdřív velká zima, mrazy a spousta sněhu, teď zataženo a déšť. Na Prahu a další města se opět valí voda. Pamatuju, jak v roce 2002 jeden nejmenovaný politik hodinu před spouští občany uklidňoval, že se nic neděje, že to bude tak dvacetiletá voda. V tu chvíli se přitom metro připravovalo na nejhorší.
Vlastně na povodních v poslední době bohužel není nic zvláštního, když se staví tolik silnic a kácí se lesy. Jen doufám, že to odnese co nejméně lidí.
Každopádně myslím, že teď je správný čas dát sem trochu toho sluníčka. Zachytila jsem ho před 14 dny, jak se plnou silou opírá do barevných kvítků rododendrónů. A na rododendróny je nejlepší Průhonický park :-) Můžete si o něm přečíst víc tady: Průhonický park. Teď už ale fotky: