Červenec 2013

Holubník

21. července 2013 v 12:56 | Shari |  Jizerské hory
Musím zveřejnit něco trošku veselého, jinak by to bylo k zbláznění. Tady je proto pokračování výletu, o kterém jsem nedávno psala - Na Ptačí kupy!

Na některých českých horách je fajn to, že když už se vyškrabete nahoru, můžete chodit nějakou chvíli prakticky po rovince (Krkonoše a okolí Luční boudy nebo pramene Labe). Stejně tomu je i u Ptačích kup v Jizerkách. Dostat se nahoru z odbočky před Krásnou Máří (nebo za Hřebínkem) nebylo jednoduché - museli jsme přelézat kmeny stromů a šplhat po kamenech (což dělalo výlet krásnějším a dobrodružnějším). Nahoře - od Ptačích kup až po Holubník a dále do sedla už ale vedla pohodlná a téměř nenáročná stezka.

Holubník je vlastně taková menší žulovitá skála. Leží ve výšce 1071 m, což jí činí pátým nejvyšším místem v Jizerských horách (po Smrku, Jizeře, Černé hoře a Směďavské hoře). Vyhlídce nebrání žádné stromy, takže je do okolí parádní rozhled.












Přehrada Bedřichov (Černá Nisa), na horizontu Ještěd.



Tuhle fotku dělal přítel, protože já jsem se tak vysoko bála vylézt. Je to pohled zpět na Ptačí kupy, po té cestičce jsme šli.
Před několika lety byly v těchto místech kvůli kyselým dešťům jen suché pahýly stromů. Kmeny tam byly naštěstí ponechány, takže když začaly růst mladé stromky, mohly z těch starých čerpat živiny. Suché stromy zároveň působí jako ochranný štít před větrem a zvěří, takže malinké stromečky mají větší šanci přežít.










Pohled na horu Jizera. Úplně v pozadí jsou vidět Krkonoše.


Mravenec von Holubník


Cestou nazpátek - šli jsme přes Kristiánov do Bedřichova.





Odkaz na virtuální prohlídku z rozhledny --> tady

Auschwitz II - Birkenau (fotografie)

14. července 2013 v 10:45 | Shari |  Polsko
Když jsme muzeum koncentračního tábora v Osvětimi navštívili, bylo sychravo a poprchávalo. Z dálky se ozývalo houkání vlaků, zblízka krákání havranů.

Původně dřevěné baráky shořely a zůstaly po nich jen cihlové komíny. Ty se ale stejně téměř nepoužívaly, protože nebyl dostatek dříví. Venku sice rostla tráva, ale zem byla promočená. Tehdy se museli vězni brodit v bahně - a kdo v něm chodil pomaleji nebo uklouzl, mohl být hned zastřelený.
Stravu měli esesáci vypočtenou tak, aby lidé, kteří nebyli zavražděni hned, v táboře přežili maximálně tři až čtyři měsíce... Další už asi není třeba popisovat.








Postele, na kterých spalo několik vězňů najednou.

V každém baráku bylo minimálně 400 lidí.





Někteří vězni se dobrovolně vrhali na elektrické dráty - raději spáchali sebevraždu.



Němci vězně hodně pozorně hlídali.




Tito lidé šli do plynových komor. Někdy byli hnáni tak, aby se co nejvíce zadýchali a v komorách vzniklo větší teplo - tím docházelo k rychlejšímu uvolňování kyseliny kyanovodíkové cyklonu B.


Touto cestou šli do plynových komor.



A tímto vagónem (a dalšími) byli přivezeni. Mnozí zemřeli již během cesty.




Tábor byl obrovský. Všude, kam se člověk podíval, ležely trosky baráků. Němci se snažili důkazy o táboře zničit, ale nepodařilo se jim to - tedy ne v tomto případě. Po Treblince, kde byl jenom vyhlazovací tábor, nezůstala skoro ani památka.


























Německý nápis - "BUĎTE KLIDNÍ!"



V této malé místnůstce byli vězni za trest namačkáni tak, aby museli několik dní a nocí pouze stát.

Auschwitz II - Birkenau

7. července 2013 v 21:53 | Shari |  Polsko
Přes všechny hrůzy, které jsem popsala v minulém článku, bylo ještě větší peklo kousek od tábora Auschwitz I. První tábor byl čistě pracovní - lidé byli využíváni na otrockou práci, při které po několika týdnech neměli téměř šanci přežít. Ovšem druhý tábor byl hlavně vyhlazovací. Němci ho nazvali Auschwitz II - Birkenau podle blízkého březového háje a vesničky Brzezinka, jejíž obyvatelé byli kvůli výstavbě tábora vyhnáni a jejich domy byly zbourány.

Tábor, který začal fungovat začátkem roku 1942, naplánoval H. Himmler, jenž byl pověřen tzv. "konečným řešením židovské otázky". Předpokládalo se, že tábor pojme až 125 tisíc vězňů. Postaveno bylo přibližně 300 budov. V areálu byl nejprve tzv. mužský tábor, o pár měsíců později, v létě, i ženský tábor, kam byly přestěhovány ženy z prvního tábora. V nadcházejícím roce přibyl tzv. romský rodinný tábor, další mužský tábor, nemocnice pro muže, karanténní tábor pro muže, rodinný tábor pro Židy z Terezína (o něm později), tzv. Kanada II, kde byly tříděny věci vězňů/mrtvých z transportů atd.



Auschwitz II-Birkenau - letecká fotografie tábora
Baráky, ve kterých vězni spali, byly původně navrženy jako stáje pro 52 koní - místo koní však bylo v jednom baráku namačkáno minimálně 400 osob.

Pro ukázku - bližší mapa žlutě označené sekce (z fotografie nad touto).

A - kuchyň, C - sprchy, D - latrýny a umývárny.
13 (16) - barák, který byl občas užíván pro polské děti - vězně,
25 - barák pro ženy, které byly vybrány k zabití v plynových komorách,
28 - ošetřovna - ženy a děti narozené v táboře zde byly vražděny fenolovou injekcí do srdce,
30 - zde byli vězni podrobeni pokusům o sterilitaci doktory SS,
31 (1) - v tomto baráku byly židovské děti podrobeny pokusům doktora SS Josefa Mengeleho.

Celkem byl jen v tomto táboře zavražděn přibližně jeden milion lidí - většina z nich byla prakticky ihned poslána do plynových komor, ostatní umřeli následkem vyhladovění, nemocí a po brutálních lékařských experimentech. Do tábora přijížděly v transportech vagóny s deseti tisíci lidmi (část z nich nepřežila už transport) - do prava byli zařazeni vězni na práci (přibližně třetina), zbylé tři třetiny doleva - děti, ženy, starší lidé, slabší či prostě jenom ti, kteří se esesákům nějak nezdáli, šli na smrt.

Když esesáci koncem války zjistili, že nemůžou vyhrát, pokusili se zničit důkazy o svých hrůzných činech - spálili usvědčující dokumenty, vyhodili do vzduchu plynové komory, krematoria a další budovy nechali shořet. Kromě toho přinutili ty vězně, kteří mohli chodit, odejít do vnitrozemí Německa. Mnozí tento tzv. pochod smrti nepřežili. Konkrétně z Osvětimi muselo takto odejít 66 tisíc vězňů, z nichž 15 tisíc v důsledku vyčerpání zemřelo.

Auschwitz I

3. července 2013 v 23:03 | Shari |  Polsko
Na příkaz říšského vůdce SS, šéfa gestapa a organizátora holokaustu Heinricha Himmlera byla v roce 1940 obsazena bývalá polská kasárna v městečku Osvětim. Němci ji přetvořili na koncentrační tábor, který od té doby nese název Auschwitz I. Prvními tamními vězni byli Poláci, Židé, později sovětští váleční zajatci a Romové. Netrvalo dlouho a na smrt byli posíláni i další lidé včetně žen a dětí.

Z Auschwitzu I byly každý den hnány tisíce vězňů několik kilometrů ven z tábora na těžkou otrockou práci. Někteří byli doslova narváni do vlaků, jiní pochodovali pěšky. Cestou zpátky, když byli vyčerpáni, s sebou nesli mrtvá těla těch, kteří neúnosné fyzické a psychické vypětí nevydrželi. Nebo těch, kteří byli pro nic zastřeleni esesáky nebo ubiti takzvanými kápy. Nikdo nevěděl, jestli přežije další den. Kromě brutálního zacházení ohrožovaly jejich životy nemoce jako byl tyfus. K jídlu dostávali chleba plněný pilinami - aby měli pocit, že mají jídla více. Část z něho si však museli nechávat na ráno místo snídaně. Krádež krajíce chleba rovnala se vraždě.

Spousta vězňů byla denodenně hnána například do pracovního tábora chemického závodu Buna (Auschwitz III - Monowitz). Podmínky otrocké práce byly tak strašné, že nemohl přežít téměř nikdo. Zemřely tam desítky tisíc lidí. A ti, kteří na tak náročnou práci již neměli sílu, byli zabiti. Požadovali to přímo manažeři fabrik, kde vězni pracovali. Prý nebudou utrácet peníze na lidi, kteří jsou vyčerpaní či nemocní - tedy za ty, kteří nedokáží pracovat. Očekávaná doba přežití byla tři až čtyři měsíce, u některých prací pouze měsíc. Byli to samotní manažeři fabrik, kdo psali žádosti esesákům o zaslání dalších tisíců otroků. V tomto táboře se jednalo o továrnu I. G. Farben, nedaleko využíval práci vězňů i Siemens a Krupp.
Další vězni byli například posíláni pálit těla v masových hrobech.

Mapa tábora:

Koncentrační tábor - Auschwitz I. Když kliknete na mapu, objeví se ve větší velikosti.

A - hlavní vstupní brána s nápisem "Arbeit macht frei",
B - budova, kde byli přijímáni a registrováni noví vězni,
C - místo, kde vězně stříleli,
D - místo, kde byli oběšeni,
E - místo masového zplynování cyklonem B,
F - místo, kde byli vězni vražděni smrtící injekcí,
G - krematorium (mohlo se zde spálit až 340 těl denně) a první plynová komora
H - hlavní vězení "Blok smrti",
I - popravčí zeď,
K - blok, kde byly ženy podrobeny pokusům o sterilizaci doktory SS,
L - sklad kanistrů cyklonu B a sklad věcí, které byly ukradeny Židům z masových transportů,
M a N - sklad oblečení a ukradeného majetku.

Blok č. 11 je znám jako "blok smrti" - byli zde vězněni lidé, které gestapo podezřívalo z plánování útěku nebo vzpoury.
Bloky č. 19 - 21, 28: ošetřovny, kde byli nemocní vězni podrobeni lékařským experimentům. Vězni byli každý den rozřazováni podle toho, zda jsou nebo nejsou práce schopní - kdo neměl sílu, čekala ho smrt nebo před ní ještě bolestivé pokusy.

Budovy s označením (- bílé pozadí) 1: SS zde přijímali zprávy, 2: kuchyně, později 3: kuchyně, 4: prádelna, 5: kanceláře SS, 6: kancelář velitele, 7: gestapo, 8-10 administrativní budovy, 11: ošetřovna pro SS, 12: garáže, 13: rezervoár pro hasiče.




Tisíce věznů, kteří poprvé procházeli touto bránou, vůbec netušili, co je zde čeká. Studená sprcha i v zimě, tetování čísel a vězeňské úbory byl začátek. Pokračovalo to desítkami nahých těl denně naložených na vůz, který mrtvoly odvážel za tábor. Člověk, který ten nápis vytvářel, do něho prý vložil varování - písmeno "B" je vzhůru nohama.






Budovy vypadají veliké, ale vězni v nich moc místa neměli.
Zasadili tam nově stromy.