Srpen 2013

Od Bučiny k Černé hoře

31. srpna 2013 v 20:44 | Shari |  Šumava
Říkám si, jakou máme nádhernou zemi. Louky, kopce, potoky, na koupání přehrady a rybníky..., ve městech historické budovy s krásnou architekturou ...Počasí je tady oproti některým jiným zemím také báječné.. Co víc si přát? :-)

Snad jen, aby to lidé nezničili. Týká se to v poslední době zejména Šumavy, která je stále ještě zlatým pokladem naší země (díky tomu, že to byla po léta pro lidi zakázaná zóna) a o níž se vedou docela ostré spory. Abych řekla pravdu, o Šumavu se bojím. Přála bych jí, aby zůstala domovem pro rysa, tetřeva a další, chráněné i běžné tvory naší přírody. Přála bych jí svobodu a aby k ní lidé byli ohleduplnější.

Dnes Vám přiblížím část jednoho z - podle mě - nejkrásnějších výletů, který lze na Šumavě udělat. Trasa vede přes Březník, k němuž lze dojít různými cestami, nejčastěji z Modravy, od pramene Vltavy nebo od Bučiny přes Černou horu.

Ač se to nemusí na první pohled zdát, v lese s uschlými stromy žije mnohem více živočichů než v tzv. "živém", hospodářském lese. Ke kůrovci více zde.



Mezi uschlými stromy už rostou nové smrčky, a to i díky tomu, že staré stromy nebyly pokáceny a nebyly odvezeny pryč. Za nějakou dobu tam může vzniknout silný les.







Wieliczka - Kopalnia Soli

25. srpna 2013 v 19:20 | Shari |  Polsko
Solný důl Wieliczka je jedním z nejpozoruhodnějších pokladů Polska. Jedná se o labyrint s téměř 2.400 místnostmi propojenými až 245 kilometry dlouhými, slanými chodbami. Důl je hluboký 327 metrů, avšak turisté se běžně dostanou pouze do hloubky 135 metrů pod zemí. I tak je to hodně, když si představíte, že denní světlo je tak vysoko nad vámi. K vidění je celkem 23 místností a časově i fyzicky je trasa docela náročná (celé to trvá průměrně 3 hodiny). Do dolu je dobré vzít si s sebou teplejší oblečení, protože tamní stálá teplota se pohybuje okolo 14° C. Ke konci trasy si však můžete v solné restauraci na posilnění objednat teplou polévku a jídlo.
Vstupenka stojí přibližně 450 Kč (vždy se chodí ve skupinkách s průvodcem) a povolení k focení je za 60 Kč. Návštěvu dolu Wieliczka vřele doporučuji, myslím, že je to nezapomenutelný zážitek. Ročně ho navštíví až milion turistů z celého světa a vědí, proč - důl byl mimo jiné zapsán mezi úplně prvními památkami do seznamu světového dědictví UNESCO.

Dolování soli ve Wieliczce má bohatou historii. Začalo už ve 13. století a o dvě stě let později, kdy důl navštívil i Koperník, v něm pracovalo 350 lidí a ročně bylo vyprodukováno až 8 000 tun soli. Od 16. stolení již bylo v dole zaměstnáno neuvěřitelných 2.000 lidí, kteří každoročně vytěžili přibižně 30 000 tun soli. Toto nejproduktivnější období trvalo až do poloviny 17. století. Zakončil ho vpád švédských vojsk pod vedením Karla X. Gustava a o století později okupovala město i důl vojska rakouská. V roce 1838 se ve Wieliczce rozvinulo lázeňství a místo se proslavilo i díky svým léčebným koupelím. Později začali horníci v dole hledat kromě soli i magnesium a draslík. Tyto těžěbní práce však způsobily obrovské záplavy dolu, s jejichž následky se bojovalo několik let. V 19. století začaly být v dolech využívány i výbušniny, což mohlo být dost nebezpečné. Asi i proto na stěně dodnes visí obraz Marie a uvnitř jsou kapličky a jeden velmi nádherný chrám. Komerční těžení soli bylo přerušeno v roce 1996 kvůli povodním a nízkým cenám soli.




Princezna, sv. Kinga
O svaté Kinze (původem z Maďarska) koluje legenda, že předtím, než se vdala s polským králem Boleslavem V., vzal ji její otec do jednoho maďarského solného dolu. Svatá Kinga do něj vhodila svůj zásnubní prsten, a když přijela po Polska, kde byla sůl velmi vzácná, požádala horníky, aby vykopali do země díru. Horníci za chvíli narazili na kus soli, ve které jako zázrakem nalezli zásnubní prsten svaté Kingy.

Při prohlídce nám kromě jiného předvedli, jak vypadá, když dojde uvnitř k výbuchu. Zhasla světla a ozvaly se tlumené otřesy. Tedy..všechna čest před všemi, kteří v dolech pracovali a pracují, protože to musí být hrozně stresující...

V dolech pracovali i koně. Byl však velký problém dopravit je zpět, proto v dolech pracovali až do konce svého života.



Král Kazimír Velký schválil v roce 1368 těžební zákony s právy horníků.





Kaple sv. Kingy, patronky polských horníků, patří k nejimpozantnějším místům ve Wieliczce. Na stěnách jsou reliéfy s biblickými výjevy, k vidění tam je např. betlém nebo da Vinciho Poslední večeře. Lustry vypadají jako z křišťálu, ve skutečnosti jsou ale ze soli. Jako téměř všechno.
Kaple byla budována přes třicet let - od roku 1895 do roku 1927.












Prozradím vám malý tip: pokud se do Wieliczky budete chystat, zkuste tam jít v neděli. Zpívá tam v tu dobu sbor, jehož zpěv se v chrámu krásně rozprostírá :-)


V dole jsme také viděli jezero.


Mezi mnohými návštěvníky dolu byl i Johann Wolfgang Goethe, který nadšeně sbíral minerály (měl v tu dobu největší soukromou sbírku minerálů v Evropě a byl po něm dokonce pojmenovaný minerál goethit).







Všechny sochy jsou ze soli (nebyla tam bílá, ale šedivá).

V 15. století navštívil solný důl i Koperník.

A kromě návštěvníků tam bylo i několik trpaslíků :-)




Další související články:

Kuře na túře

18. srpna 2013 v 13:00 | Shari
Jednou se s námi vydalo na výlet i kuře. Plyšové. Původně se mu moc nechtělo, a kdybych ho byla nedonutila, zůstalo by doma na stole. .. Asi to zní divně. Ve skutečnosti jsem chtěla vyzkoušet focení kompaktem s rozostřeným pozadím a plyšové kuře mi přišlo být dobrým modelem. Prodávali ho v liberecké zoo - asi proto, že desítky takových hážou denně do klecí k dravým ptákům. Tohle mělo štěstí.

Nejdřív mi zapózovalo, jak se opaluje.

Pak začalo létat po lese.



Bylo to pro něho trošku náročnější, takže si muselo dát velké pivo.



Tady odpočívá v kapse u kalhot.



Takové kameny původně sloužily k ohrazení pozemku.



Na svatbě

11. srpna 2013 v 23:44 | Shari |  Notýsek
Jedním z důvodů, proč jsem měla v poslední době strašně málo času, byla i příprava na svatbu - měla jsem jít za svědkyni mojí ségře. To znamenalo, že jsem po nocích upekla čtyři desítky srdíček z fimo hmoty, oblepila je celkem skoro deseti metry krajky, zalepila je ze zadní strany srdíčkem ze čtvrtky a na každé srdíčko nakreslila červenou fixou "znak" pro nevěstu a ženicha.

Kromě toho jsem zkoušela těsto na perníky...trochu se mi popletl první recept, ze kterého jsem udělala dvě těsta... upekla jsem sice velká srdíčka, ale jejich chuť byla strašná. Druhý den jsem proto dělala další čtyři druhy těst (osvědčený mámin recept, dva z internetu a jeden od kolegyně). Těsta se musela odležet, takže jsem z nich mohla péci až následující den. To už jsem začínala být dost nervózní, protože času hodně ubývalo. Hned co jsem přišla z práce, upekla jsem všechna těsta, vybrala z nich ten nejlepší a zadělala další (aby ho bylo pro čtyřicet velkých srdcí dost). No a den před svatbou, kdy už jsem si musela vzít volno, jak jsem nestíhala, jsem dodělala poslední várku a začala perníčky malovat. A jako na potvoru - igelitové pufátko na malování perníčků moc nefungovalo, takže krize nekončila. Nakonec se to ale nějak udělalo a tramtaradááááá... nastal den svatby! :-)

Jako svědkyně jsem byla trochu nervózní, protože jsem netušila, co všechno se ode mě bude očekávat. Při obřadu - na nádvoří Průhonického zámku - bylo trochu zamračeno, ale jakmile si novomanželé říkali ano, jako zázrakem vysvitlo sluníčko, a pak už bylo hezky :-) Celkově to bylo hodně moc dojemné, kdybych neměla řasenku a tmavé linky na očích, tak tam bulím jako želva...

Fotky nevěsty a ženicha sem bohužel nesmím dávat, ale moc jim to slušelo. Tak alespoň nějaké obrázky z toho, co se dělo kolem.






Svatební kytice







Sice rozmazaně vyfocený, ale chutnal výborně!

Novomanželům jsme dali jako dárek bonsaj.




Krajek jsem použila několik druhů z různých obchodů, protože jich měli pokaždé nedostatek.



A moje šaty :-)

Skleník v Tróji

6. srpna 2013 v 22:31 | Shari |  Rostliny
Na blog už bohužel nemám tolik času jako dřív, takže prozatím zveřejním aspoň nějaké kytičky. Fotila jsem je ve skleníku v Tróji, kde jsem byla poprvé v životě. Motýli tam sice zrovna nepoletovali, ale i tak to bylo hezké.

Kdo by měl zájem, tak 14. září budou skleníky "Fata Morgana" pod rouškou muzejní noci zdarma, každou půl hodinu dokonce s komentovanou prohlídkou ;-) --> více zde.





Foťák se v té vlhkosti hodně zamlžoval, ale i to mělo něco do sebe.




















Lampiónky.

Masožravá kytka