Listopad 2013

Kežmarok

24. listopadu 2013 v 21:38 | Shari |  ZAHRANIČÍ
Kežmarok je městečko s přibližně 17 000 obyvateli, které leží poblíž Popradu. Nachází se v něm jeden velmi vzácný protestantský kostel - Evanjelický drevený artikulárny kostol, který byl postaven v době náboženské nesvobody. Ač se to na první pohled nezdá, byl celý postaven ze dřeva (dřevo bylo nejlevnějším materiálem), dělníci měli dokonce zakázáno používat hřebíky. Protože někteří z nich byli údajně i švédští námořníci, vyrobili okna kulatá, aby připomínala kajutu lodi. Kostel v dnešní podobě vznikl (na základech původního kostela) v roce 1717, a to během pouhých tří měsíců. Slohově se řadí k tzv. lidovému baroku.

Za prohlídku se platí pár drobných, ale tento kostel určitě stojí za to. Nejen tím, jak je vzácný - v roce 2008 byl zapsán do seznamu UNESCO - ale díky zajímavým informacím. Když vejdete dovnitř, můžete pravé straně spatřit balkón, který je určen dětskému sboru, levý balkón je pro mužský sbor. Tento levý balkon je vyzdoben obrazy, které střídají náměty ze Starého a z Nového zákona, vždy tak, aby k sobě nějakým způsobem obsahově pasovaly. V kostele je skutečně všechno ze dřeva, i sloupy a oltář - je neuvěřitelné, jak i tento materiál dokáže vypadat honosně jako mramor. Podlaha byla až donedávna pouze z udusané hlíny, ale při rekonstrukci (kterou zčásti platili i němečtí potomci tamních - po 2. sv.v. vyhnaných - obyvatel), na ni byly položeny kamenné náhrobky. Bohoslužby se v kostele konají pouze v letních měsících, po zbytek roku je v něm příliš velký chlad.







Dalším významným kostelem, který je hned vedle tohoto dřevěného (i bílé stěny jsou dřevěné - omítnutné a nabarvené), je tzv. Nový evanjelický kostol. Byl postavený ve druhé polovině 19. století a měl obsahovat všechny možné styly - byzantské, románské, renesanční, maurské a různé orientální. Důležité přitom bylo zachovat symetrii. Začátkem 20. století k němu bylo ještě přistaveno mauzoleum Imricha Thökölyho.











Uličky Kežmarku - každé léto se zde koná Mezinárodní festival řemesel a lidové kultury - ulice jsou plné stánků s nejrůznějšími výrobky - více informací: http://elro.kezmarok.sk/web/.


Poslední, co jsme ten den navštívili, byl Kežmarský hrad. První zmínka o hradě je z roku 1463, šedesát let nato vlastnila hrad rodina Lasky. Paní Beata Laska si prý roku 1565 udělala výlet do Vysokých Tater, jenže bez svého manžela (žeby na truc?). Za svoji emancipaci byla údajně roky vězněná v jedné z hradních věží.

V současné době si tam návštěvníci mohou prohlédnout výstavu o historii města. Nachází se tam také expozice starých automobilů.






Snad se Vám dnešní výlet do Kežmarku líbil :-)

Popradské pleso

20. listopadu 2013 v 22:29 | Shari |  Tatry
Od Štrbského plesa se dá dojít za poměrně krátkou dobu (tak 1,5 h) k dalšímu nádhernému plesu - Popradskému. Je také ledovcového původu a leží ve výšce téměř 1 500 m. Hluboké je přibližně 17 metrů. Dříve se mu přezdívalo Rybí pleso, protože v něm žilo velké množství ryb. Pár jsme jich videli vyskočit na hladinu.














Štrbské pleso (a okolí)

17. listopadu 2013 v 15:30 | Shari |  Tatry
Štrbské pleso, které je druhé největší ledovcové jezero na Slovensku, leží v přírodní rezervaci Furkotská dolina ve výšce 1 347 m. Ledem, o který byl v dřívějších dobách kvůli neobyčejné čistotě veliký zájem, bývá pokryto až 150 dní v roce. Pleso je dlouhé přibližně 640 metrů a široké téměř stejně, nemá ale žádný povrchový přítok nebo odtok.

I když se tomu může těžko uvěřit, v 19. století se pokusili tamní obyvatelé jezero vypustit, aby získali pastviny. To se jim ale nepodařilo a místo toho začali pleso uměle zarybňovat (dokonce v něm plavou vzácné ryby zvané síh severní maréna).

Jezero láká díky své kráse a velmi snadné dostupnosti turisty, malíře i básníky odnepaměti. A protože je jeho dno v nejhlubším místě skryto až 26 metrů pod hladinou, přijdou si na své určitě i vypravěči strašidelných historek o vodních příšerách. :-)

(Více o plese --> zde.)





Od Štrbského plesa jsme pokračovali dále směrem k Popradskému plesu, které je podle mě ještě krásnější. Cesta vedla tudy:











Pohled do dálky (zazoomováno).

O Popradském plesu příště :-)

Do Harrachova: vandr 3. část

10. listopadu 2013 v 14:53 | Shari |  Jizerské hory
Nasnídali jsme se kousek od rozhledny a pokračovali dál po zelené. Tentokrát jsme byli skoro celý den na polské straně Jizerek.






Toto je výhled z terasy horské chaty Stóg Izerski (1 070 m).








Tady dřív bývala osada. Teď prorůstají zdmi stromy.











Potok Jizera (ještě v Polsku).





Osada Orle.




A tady už jsme v Harrachově na vlakovém nádraží - stihli jsme to jen tak tak.. ufff :-)

A ještě mám takový dotaz: nevíte náhodou, co je toto za stopu? Skoro myslím, že to ani od zvířete není, tak mi to je záhadou...

Východ slunce - vandr 2. část

9. listopadu 2013 v 13:56 | Shari |  Jizerské hory
V předchozím článku jsme se dostali na nejvyšší horu Jizerských hor (z české strany) - na Smrk. Večer sice hodně foukalo, ale v noci se vítr zklidnil a nebyla nám ani zima. Hodně nám taky pomohlo teplé vybavení. Ráno mi už ale drkotaly zuby a zebaly ruce, naštěstí ale nemrzlo.

Ještě nebylo ani sedm hodin, když jsme vylezli po schodech rozhledny, abychom viděli východ slunce. Sluníčko se nejspíš cítilo po ránu hodně rozmrzele, protože lezlo pomalu, vykouklo jen na chvilku a zase se rychle schovalo do mraků.





Pohled do okolí.



A tady ho máme, lenocha. :)







S dvěmi malými kopečky - skalami - je hora Jizera (1122 m).



Pohled na Krkonoše - na obzoru vlevo je vidět Szrenica, vpravo Sněžné jámy - Wawel. A je dost možné, že kousek od něj je i Sněžka :-).

Na Smrk! - vandr 1. část

3. listopadu 2013 v 23:13 | Shari |  Jizerské hory
Začátkem října jsme si naplánovali dvoudenní vandr napříč Jizerkami - naše startovací pozice začínala v Bedřichově a k cíli - Harrachovu - jsme se měli dostat oklikou přes nejvyšší horu (českých) Jizerek - Smrk.

Z autobusového nádraží v Bedřichově jsme se již tradičně vydali na Novou louku k Šámalově boudě (více zde a zde). Toto místo je křižovatkou všech možných turistických, cyklistických i běžkařských tras, takže je uvnitř téměř vždy plno. Objednali jsme si jen velký hrnek teplého čaje a za chvíli jsme už zase kráčeli dále, na Kristiánov (více o něm tady).

Z Kristiánova jsme šli stále mírně do kopce, až jsme přišli na rozcestí, které doprava vedlo (nejen) k rozhledně Na Čihadlech a doleva ke Knajpě. Vybrali jsme si druhou možnost a cestou jsme objevili odbočku s vyhlídkou na tzv. klečové louky. Ještě nikdy jsem tam do té doby nebyla, takže jsem moc ráda, že jsme si odbočky všimli, protože to tam je nádherné.

Potom jsme pokračovali kolem hory Jizery (o ní někdy příště) až ke Směďavě, což je takový hotel. To už byly čtyři hodiny a mně se z těžkého batohu hodně rozbolela záda. Jenže jsme museli šlapat dál, abychom se stihli na večer někde uvelebit. Nezbývalo proto, než sebrat všechny síly a jít směrem ke Smrku. Cestička byla stále udržovaná a pěkná. Asi po hodině a půl cesty se nachází rozcestí zvané Předěl. Pro případné turistické nocležníky tam čeká dřevěná bouda a ohniště. Málem bychom tento nocleh využili, jenže už byl obsazený asi osmi lidmi.

Den už se chýlil k večeru, začalo se smrákat a na cestě jsme zůstali už úplně sami. Jen asi dvakrát nás předjel džíp nějakého lesníka a jednou parta cyklistů, kteří pospíchali domů. Po asi další hodině jsme narazili na směrovník, který nás nabádal opustit silnici a vydat se dost příkrou a kamenitou cestou směrem vzhůru. Tento poměrně obtížný úsek cesty se nazývá "Nebeský žebřík". Při každém kroku se člověk dostává výše a výše a naskýtá se mu tak neuvěřitelně nádherný pohled směrem zpět na protější kopce.

Vyškrabání netrvalo ani půl hodiny, když jsme mezi mlázím smrků spatřili rozhlednu. Juchůů! Stáli jsme konečně na vrcholu! Smrk má 1124 m n. m. a ocelová rozhledna, která byla na jeho vršku dostavena v roce 2003, má dalších 20 metrů. V rozhledně se dá také přespat - je tam přímo místnost pro turisty s lavicemi a stoly. Venku svištěl nepříjemně studený, silný vítr, takže uvnitř to bylo jako v ráji, závětří a teplo. Jen je velká pravděpodobnost, že tato místnost již bude obsazená - a pokud ne hned, tak že tam někdo přijde během noci, což zrovna není vůbec příjemné... Je tedy nutné počítat i s touto variantou a připravit si případně nějaký záložní plán.





Šámalova bouda na Nové louce.



Borůvky u Kristiánova.



Z vyhlídky Na Čihadlech.





Knajpa. Neříká si tak nadarmo, protože tam prodávají občerstvení.



Klečová louka, v pozadí hora Jizera.








Ta ozbrojená holčička byla Němka.



Směďava.





Už se začalo smrákat a my přemýšleli, kde asi tak přespíme...



Protože byl baťoh těžký, na chvíli jsme si odpočinuli (pod záminkou focení blbostí - takhle si vydobývám přestávky :D)




Nebeský žebřík. Byl dost prudký a kolem nás nepříjemně svištěl studený vítr.



Skoro na vrcholu.



Vrchol Smrku a jeho rozhledna.



Výhled do okolí.