Leden 2014

K Térynce 3

26. ledna 2014 v 21:52 | Shari |  Tatry
Tak je to potvrzeno: kamzíci i svišťové se mají nejlíp pod Téryho chatou! :-) Kamzíky jsem měla to štěstí vidět při minulém výletě (S kamzíky pod Térynkou), tentokrát jsem ale na vlastní uši slyšela poprvé v životě sviště. Pískají neuvěřitelně srandovně, takže vám to může připomínat písničku "Na cvičišti čtyři svišti piští..." :-)

















K Térynce 2

21. ledna 2014 v 18:48 | Shari |  Tatry

Cesta k Téryho chatě byla moc fajn. Každou chvilku jsem se zastavovala kvůli záběrům, takže článků bude více :-)













K Térynce 1

20. ledna 2014 v 19:43 | Shari |  Tatry
Fotky ze září, cesta k Téryho chatě, pokračování výletu.












Portulacarie

9. ledna 2014 v 22:05 | Shari |  Patlanice
Nedávno jsem k velké radosti dostala vytoužený kufřík se sadou štětců, mými prvními akrylovými barvami a úplně prvním plátnem. Hned jsem vyzkoušela všechno dohromady. Miluju barvy. A s papírovou čtvrtkou plátno nejde srovnávat.



Také přikládám perníčky, které jsem před Vánocemi dělala. Ono se mi to totiž bude hodit další rok, až budu s nápady u konce, tak abych se po sobě mohla opičit :-D


Zima

6. ledna 2014 v 22:25 | Shari |  Krkonoše
Cestou nazpátek se foťák zimou úplně zasekl, ale naštěstí se po rozehřátí v kapse dal dohromady. Makro však dál tvrdohlavě odmítal fotit. Schovali jsme se v jedné polské boudě a dali si tam teplý čaj. Posadili jsme si k mladému páru, který nám z ničeho nic ochotně nabídl kousek čokolády. V batohu jsme také měli jednu, tak jsme jim na oplátku poňoukli tu naši. Chvilku jsme si spolu povídali a zjistili jsme, že jdeme stejným směrem do Szklárské Poreby. Oba byli moc sympatičtí, takže to bylo fajn.


























Nevýchod slunce na Szrenici

4. ledna 2014 v 15:04 | Shari |  Krkonoše
I když se mi na Nový rok vůbec nechtělo vylézt z teplého pelíšku, představa vidění východu slunce na vrcholku Krkonoš byla až příliš lákavá. V noci v Krkonoších řádil vichr a byla obrovská mlha, ráno nás ale po vykouknutí z okna přivítala modrá obloha s výhledem desítky kilometrů daleko. Teple jsme se oblékli a vyrazili z tiché a do spánku stále ponořené boudy ven. Jenže během té chvilky se opět přihnaly mraky a mlha a silný vítr nás odrazoval od každého dalšího kroku. Nedali jsme se a východ slunce jsme šli vyhlížet. Nějakou dobu jsme tam mrzli, než jsme usoudili, že to opravdu nemá cenu. Mlha byla čím dál hustší.











Pokus zachytit východ slunce. Za chvilku pak bylo mlhy ještě víc. Stáli jsme v mraku.







Párkrát bylo vidět modré nebe, ale vždycky jenom na chvilku a ne směrem k východu. Vítr hnal mraky hodně rychle. Šli jsme se tedy schovat do restaurace, nasnídali jsme se a vyrazili směrem ke Szklarské Porebě. O tom už ale příště :-)

Silvestr

2. ledna 2014 v 15:04 | Shari |  Krkonoše
Je vždycky trochu zvláštní přidat článek po delší době... Nebyl čas a nebyla nálada... Přemýšlím, co by přineslo, kdybych udělala jednu velkou změnu, protože mám pocit, že už to dál nejde. Ale - nebude to nakonec všude stejné? Nejspíš po čase ano... Možná se k tomu někdy rozepíšu víc, teď ale k něčemu veselejšímu. Poslední prosincový den byl pro nás docela dobrodružný. Rozhodli jsme se totiž, že Silvestra strávíme na vrcholku Krkonoš - na Szrenici. Tuto boudu jsem zatím obdivovala vždycky jenom z dálky a ještě k tomu v létě (například tady), tentokrát jsem v ní měla dokonce přespat.

Nejdřív jsme dojeli do Jablonce, kde jsme měli cca hodinu do odchodu dalšího autobusu. Šli jsme se proto projít po městě, kde jsme nakoupili zásobu sladkostí. Pak jsme zašli do kavárny, ve které jsem si objednala snad to nejlepší kapučíno, které jsem kdy pila :-)


Měla jsem na něj jen asi čtvrt hodiny, pak už jsme běželi na autobusovou zastávku a nastoupili do autobusu, který nás odvezl až do Harrachova. Bylo právě poledne, když jsme začali po místy zledovatělé cestě kopírovat tok Mumlavského potoka. I když se to nezdá, cesta je dlouhá a nějaký čas zabere.

Mumlavský vodopád


Cestu podél Mumlavy využili nejen turisté, ale i běžkaři. Obdivuju je, protože se na úzké cestě museli vyhýbat pěším, jeli do zatáček i z prudšího kopce a hlavně na zledovatělém povrchu. Já už bych sundávala běžky.


Poslední snímek Mumlavy.

Došli jsme ke Krakonošově snídani, kde jsme si rozbalili chleby a zbaštili pozdní oběd. Pak naše cesta vedla vzhůru k Vosecké boudě. Kolem nás začala padat mlha a bouda nebyla dlouho vidět. Potkali jsme poslední pěší turisty, kteří šli proti nám zpátky do Harrachova. Upozornili nás, že bouda byla otevřená jen do tří hodin, my však už dávno věděli, že si ji na Silvestr vyhradila jakási "uzavřená společnost".




Když už do ní nikdo nemohl vstoupit, nakoukla jsem aspoň okýnkem do kuchyně. Kuchař měl na sobě zástěru, na které byla namalovaná kostra. To jsem ale nestihla vyfotit a nechtělo se mi mrznout čekáním na to, až se otočí. Bylo vidět, že práce s přípravou jídel mají až až.


Od Vosecké je to už jenom kousek k polským hranicím. Mlha houstla a světla ubývalo. Trochu jsem byla taky napnutá, jestli nás na Szrenici vůbec přijmou..



Cestou jsme vzpomínali na Hanče a Vrbatu. Bylo vidět tak šest tyčí dopředu, chvílemi ještě míň. Zahnuli jsme z hlavní cesty a pokračovali po méně pohodlné, která vedla přímo na Szrenicu. Netrpělivě jsme vyhlíželi první světýlko boudy jako Jeníček a Mařenka.







Konečně jsme uviděli světlo boudy.



Došli jsme ke dveřím, které byly zavřeny a na nichž visel nápis s něčím jako "Vchod vedle" nebo tak. Podruhé jsme už uspěli. Přihlásili jsme se na recepci, ve které polská recepční/číšnice a pokladní v jednom s trochu slabou angličtinou zpochybnila naši rezervaci ubytování - bouda byla plná. To už nebylo vtipné. Čekali jsme, až zavolá kolegyni. Té jsme vysvětlili, že nám rezervaci potvrdili telefonicky i e-mailem. Naštěstí si vzpomněla a hned nám dala klíček od pokoje.

Jakmile jsme se trochu ohřáli, využili jsme prý nově postavenou sprchu (na chodbě) a šli se podívat do restaurace. Mysleli jsme, že tam budeme moci až do půlnoci jíst a pít, jenže ejhle, otevřeno měli pouze do osmi hodin večer. Objednali jsme si proto každý po dvou večeřích (já pirohy a palačinky, přítel kuřecí řízek s bramborem a taky palačinky) a k tomu pivo. Nacpali jsme se tak, že jsem hned vlezla do postele a usnula. Asi v jedenáct večer jsem se probudila, takže jsme mohli vyjít před boudu a užívat si ten šílený nápad - všude kolem tma, hustá mlha a neskutečný vichr. Sebral mi čepici, takže jsem pro ni musela utíkat. Blížila se půlnoc a venku se objevili další šílenci. Pak začali odpočítávat a začátek roku jsme s přítelem oslavili přípitkem z lahve piva, páč lahev šampaňského ani vína bychom ve dvou za ten večer už nezvládli.