Bursa - 1. den

25. ledna 2015 v 21:26 | Shari |  Turecko
První dva dny v Istanbulu mě dost vyděsily, takový šrumec jsem totiž ještě nezažila. Spooousta lidí, aut, člověk neslyšel skoro vlastního slova. Na dovolenou mi to přišlo až moc náročný. Byla jsem proto vděčná, když se objevil nápad jet do Bursy.

Bursa je oproti Istanbulu takové docela malinké městečko. Přesto je se svými 1,7 miliony obyvateli čtvrté nejlidnatější město v Turecku. Vzdušnou čarou od Istanbulu leží 92 km, po silnici byste však museli jet téměř 240 km, neboť je třeba objíždět Marmarské moře. Naštěstí jsme dostali skvělý tip jet lodí - cesta přes moře trvá dvě hodiny (společnost BUDO) a je třeba počítat s další hodinou autobusem, než se dostanete do centra Bursy. Každopádně je to lepší než se trmácet celou tu dlouhou cestu autem nebo autobusem.




Toto město bylo založeno přibližně 200 let př. Kr. králem Prusiasem I., po kterém bylo pojmenováno jako Prusa. Za doby ottomanské říše se Bursa stala prvním hlavním městem, netrvalo to ale dlouho. Město přesto zůstalo důležitým obchodním centrem, zejména pokud jde o hedvábí.

Výlet do Bursy považuji za skvělé rozhodnutí pro ty, kteří chtějí Turecko zažít víc "na vlastní kůži". Kromě toho, že v něm není příliš cizinců, je zároveň je mnohem klidnější, upravenější a čistější než Istanbul. Navíc jsou tam nádherné mešity, jejichž atmosféra se nedá srovnat s těmi velkými a hojně turisty navštěvovanými v Istanbulu. Jedním slovem paráda.

Přijeli jsme tam během dopoledne, náš autobus se trochu zdržel v zácpě a my nevěděli, kde přesně vystoupit. Zeptali jsme se proto jednoho spolucestujícího, ze kterého se vyklubal německý Turek. Žil v Německu asi čtyřicet let, takže se s námi snažil mluvit německy. K mé škodě jsem němčinu skoro zapomněla. Vystoupil s námi přímo v centru města a pomáhal nám najít náš hotel. Trochu jsem nechápala, proč se tolik snaží, ale bylo to od něho vlastně milé.

Naštěstí jsme měli hotel přímo ve starém centru města, takže jsme Bursu mohli déle prozkoumávat. Pro ty, kteří se chtějí inspirovat: náš hotel se jmenoval Efehan, uvnitř byl moc hezký, pokoj jsme měli uklizený, bylo tam wifi, ráno na nás čekala v nejvyšším patře snídaně, takže jsme měli krásný výhled na město, recepční uměli anglicky a asi jsme mluvili i s majitelem, který nám druhý den s ochotou nechal uschovat zavazadla. Takže moc doporučuji, je to tam bezpečné a přes booking.com jsme v té době měli i slevu.

Když jsme se ubytovali, trochu jsme si odpočinuli a vyrazili do města. Prozkoumali jsme bazary (viz článek o bazarech v Burse), podívali se do tamní největší mešity Ulu Camii ze 14. století (bude v některém z dalších článků) a prošli se i po schovaných uličkách. V jedné cukrárně nám dokonce nabízeli zdarma k ochutnání jejich výrobky. Několik jsme zkusili, a protože to bylo moc dobré, koupili jsme nakonec i krabičku s vybranými kousky (bohužel malou).

Taky jsme se šli podívat na vyhlídkové místo:


Město je přímo svírané pohořím Uludağ, které přesahuje 2 500 m n. m. Nahoru je možné se dostat lanovkou, což jsme dost zvažovali, ale nakonec jsme si místo toho prošli pořádně město. Jinak v horách je prý hodně medvědů a je nebezpečné tam chodit na vlastní pěst (jak nám řekl dost otráveně zaměstnanec v infocentru). Uprostřed výhledu můžete vidět tzv. "Zelenou mešitu" (zvenku vypadá modře), měla nejúžasnější atmosféru ze všech mešit, kde jsem byla (pokusím se ukázat v některém z dalších článků).



Výhled z našeho pokoje


U tohoto baráku nás zastavil jeden pán, který ani slovo neuměl anglicky, ale přesto nás pozval k sobě domů na čaj :-) Ráda bych to i přijala, ale nedokázala jsem si představit, jak bychom si povídali.

To je ta cukrárna/pekárna, kde nám nabízeli ochutnat vlastně cokoliv zadarmo. Přišlo mi, že se zde s turisty moc nesetkávají.

Toto je dvůr jednoho domu, zvenku vypadal moc hezky, tak jsme drze vešli dovnitř s tím, jestli to není nějaké muzeum nebo tak něco :-) Čekali jsme, že nás hned vyhodí, ale naopak. Ujal se nás jeden mladý muž, student na univerzitě v Istanbulu - historie umění, kaligrafie. Vzal nás s sebou do pracovny a ukázal na počítači vazbu jedné staré knihy, která zvenku vypadala skoro jako ta z Nekonečňáku :) Povídal nám, jak studuje a že toto je bývalá škola, teď je z toho už archiv a tak, byl to sympaťák.





V jedné ztracené uličce...







Tuhle fotku sem musím dát, protože mi připomíná skvělou večeři, kterou jsme si dali v jedné restauraci (kebab, ayran, rýži apod.). Nebylo to drahé, ale číšník, který nás obsluhoval, by mohl klidně pracovat v té nejdražší restauraci ve Francii, fakt profík. Ale pozor, většina restaurací v centru se zavírala v deset hodin večer. To byl taky kontrast s Istanbulem, kde bylo otevřeno hluboko do noci i obyčejné pekařství.

A toto je výhled z našeho hotelu Efehan, zaměstnanci už chtěli jít domů, ale ještě mě nechali udělat pár snímků :)

 


Komentáře

1 Robka Robka | E-mail | Web | 25. ledna 2015 v 22:27 | Reagovat

Překrásné fotky, dokonale vystihující atmosféru místa. :-)

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 26. ledna 2015 v 8:59 | Reagovat

[1]: Přesně. Tu atmosféru se ti podařilo věrně zachytit. Pěkné fotky - prima článek.

3 Jarka Jarka | Web | 26. ledna 2015 v 9:15 | Reagovat

Já ti Šárko nevím, mě by se asi v Turecku moc nelíbilo. Když už, tak jen na otočku do nějaké té mešity, pořídit pár obrázků z trhu a šupky dupky domů. Musela to být docela dobrodružná dovolená, aspoň tak na mě tvé snímky působí. ;-)

4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 10:29 | Reagovat

Taky bych brala takový pěkný dvoreček. Vypadá skoro jako rajský dvůr u nějakého kláštera. Opět moc hezky zachycená atmosféra města, obzvlášť ty staré chátrající domy.....

5 Intuice Intuice | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 17:34 | Reagovat

Děkuji za seznámení, pěkné fotky. :-) Je vidět, že tam jsou lidé pohostinní, každý zve... Cukrárna s ochutnávkou by mne taky lákala, ač nejsem na sladké, měli tam toho opravdu mnoho. :-)

6 Sugr Sugr | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 17:45 | Reagovat

Shari krásné fotky, ta cukrárna je zajímavá, asi bych neodolala i když sladké nejím! ;-)

7 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 17:53 | Reagovat

Pěkné a zajímavé fotky - dlouho jsem si prohlížela tu fotku s dílnou toho pána.. Muselo to být milé, když je turista raritou a je upřímně vítaný..:). Taky nevím, jsetli bych v cizí zemi přijala takové pozvání na čaj, ale rozhodně by mě to mile překvapilo..:).

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 21:58 | Reagovat

Moc pěkná a výstižná reportáž. Myslím, že se v tomto místě nikdy neocitnu, tak beru zavděk tvým zajímavým článkem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama