Srpen 2015

U potoka

30. srpna 2015 v 17:18 | Shari |  Patlanice
Poprvé, pokud nepočítám hodiny výtvarky na základce nebo loňský kurz kreslení, jsem malovala, aniž bych byla sama v prázdném bytě nebo v zamčeném/po tom, co mi ségra schovala klíč, ve stoličkou zataraseném pokojíčku. I tak měl přítel chudák zákaz vstupu do ložnice, kam jsem se se svými štětci schovala. Zamčená jsem ale nebyla, protožě mě místo dveří odděloval pouze závěs. Jenže to není ono. Já totiž nemůžu malovat, pokud je u toho někdo další. Jednak se nesoustředím (čekám, že někdo bude chodit pořád sem a tam), pak na to chci mít tu správnou atmosféru, a pak se taky stydím za to, jak vypadá to, co tvořím. Dokud to totiž není dokončené, propadla bych se, kdyby to kdokoliv viděl... Když je to jakž takž hotové, není to už tak kritický a nějaké ty pohledy snesu, asi proto, že už je to jakýsi "výstup", za který jsem prostě "odpovědná"... Zajímalo by mě, jak na tom jsou v tomhle ohledu ostatní?



____________________________________________________________________________________________

Zhořelec

29. srpna 2015 v 13:59 | Shari |  ZAHRANIČÍ
Loni jsme si udělali takový dvoudenní výlet do Zhořelce. S kamarády z Polska jsme se sešli u Hrádku nad Nisou, půjčili jsme si dvě kánoe a jeli jsme. Vody bylo docela málo, takže jsme se často museli vyhýbat kamenům. V jednu chvíli jsme spatřili, jak kolem nás proplouvá jedna botka. Když jsme se otočili, zjistili jsme, že se naši kamarádi převrhli.

Nešlo o nic vážného, ale zatímco jsem chodila ve vodě a hledala uplavané boty, rozlepily se mi moje sandále. Ono by to ani tolik nevadilo, jenže jsme chtěli pokračovat vlakem do Zhořelce a to je město jako každé jiné - se spoustou asfaltu. A ten byl děsně rozpálený, navíc v sobotu večer nebyl žádný obchod s obuví otevřený. Naštěstí boty, které jsme pochytali, si kamarádka vzala pouze jako náhradní, takže mi je půjčila. Jen byly o dvě čísla větší a s takovou strašně tenkou podrážkou, takže jsem z toho měla na chodidlech puchýře.

Šli jsme společně do jednoho polského kempu, který naši patrioti (německý by byl možná lepší, ale dobře) zajistili. Byl to kemp plný takových těch pravých kočovných Romů se spoustou barevného oblečení. Za zmínku stojí i sprchy, které byly na celý kemp jen dvě, nebyly ani zvlášť pro muže/ženy, měly jen kovové dveře, které buď nešly vůbec zamknout nebo naopak odemknout. Ani jsem si nebyla jistá, co vlastně začne z té hadice téct. Ale v noci byl klid, jen ráno kolem šesté začal jeden pán na všechny kolem strašně nadávat, nejspíš koordinoval odjezd celé skupiny. Z kempu jsme také odešli docela brzy, o to víc času jsme měli na město.

Zhořelec neboli Görlitz - Zgorzelec je rozdělen na německou a polskou část. Rozdíl mezi oběmi částmi je bohužel na první pohled znatelný, zatímco v německé jsou nádherné domy, náměstí plné trhů s keramickými výrobky a je tam veliká katedrála, polská část je víc průmyslová a taková smutnější. Mně z těch půjčených bot dost bolely nohy, takže jsem neměla ani náladu moc fotit.


Pohled přes řeku na Gorlitz.

Ze ZOO

24. srpna 2015 v 22:13 | Shari |  Zvířátka
Směsice pražské a liberecké ZOO aneb další ze série zapomenutých fotek.



Osada Jizerka

12. srpna 2015 v 21:47 | Shari |  Jizerské hory
Další ze série zapomenutých fotek, tentokrát z Jizerek.

Safírový potok

Šumava - zapomenuté fotky

9. srpna 2015 v 9:33 | Shari |  Šumava
Nedávno jsem dostala obr pevný disk, tak jsem si tam zkopírovala všechny fotky, které jsem kde našla a zachránila z notebooku. A jak se tím prohrabuju, přišla jsem na některé fotky, které jsem tu asi ještě nezveřejnila. Tyto jsou ze Šumavy, 2012 - 2013.

Nad Bučinou, směrem k pramenu Vltavy.

Keramické malování

7. srpna 2015 v 17:58 | Shari |  Patlanice
Je to dva měsíce, co jsem publikovala článek, a stejně se mi to zdá být mnohem déle. Hmm, asi mě už blogování nebaví.
Nevím, jestli jsem to tu už psala, ale stala se ze mě teta. A kromě toho se přihodila i další supr věc, za kterou jsem nesmírně, nesmírně moc vděčná. Pak jsem taky pochopila, že některé věci se mají úplně jinak, než bych si je kdy mohla připustit. A jsem prý dost specifická. Asi to souvisí s tím, co jsem si připustila, ale nevím, co s tím a jestli s tím vůbec něco dělat chci. A je toho pořád nějak hodně.

A tak jsem se tu po té době podívala na blog.cz, zjistila, že je vše při starém, tak zvaný autorský klub pořád nefunguje, na druhou stranu reklam tu na mě vyskakuje ještě víc než před tím. Navíc se to někdy tváří jako titulky mých článků. Sláva blogu, neziskově to nejde. Ale napadlo mě udělat projekt z EU dotací a vytvořit čistě neziskový blog s udržitelností aspoň 20 let, cílem by byla podpora svobody slova nebo tak něco.

Ale vlastně jsem původně chtěla do článku vložit jen fotky keramiky, kterou jsem malovala. Dostala jsem totiž od přítele takové poukazy. Někdy bych chtěla i vytvářet hrníčky a talířky a panďuláčky z hlíny. Ale i to malování je báječné, vždycky si u toho tak moc odpočinu! Jen to bohužel po vypálení vypadá hůř, vždycky se leknu, že to malovalo malé dítě a ne já.